Jaroslav Nohel (1914-1977)

AUTOPORTRÉT

1934
Černobílá bromostříbrná fotografie na matném papíru, původní autorská zvětšenina. 236x177 mm. Verso značeno tužkou "Nohel - Autoportrét". Dvojice nabízených fotografií (A60/39 a A60/40) představuje zcela raritní ukázku z tvorby Fotoskupiny pěti (F5), nejradikálnějšího avantgardního uskupení meziválečného Československa. Tato skupina sestávala z pětice studentů prof. Emanuela Hrbka na brněnské Škole uměleckých řemesel. Josef Jiří Kamenický studoval obor dekorativní malby, zatímco Jaroslav Nohel, Bohumil Němec, František Povolný a Hugo Táborský se školili v oboru typografie a reklamní grafiky. Tito studenti si na prof. Hrbkovi vymohli výuku fotografie, díky stykům Hrbka mohli studenti využívat profesionálního zázemí brněnské VUT. Moderně orientovaný Hrbek studenty podporoval v jejich experimentální tvorbě a díky těmto faktorům se v Brně mezi léty 1933 až 1936 zformovalo nečekaně radikální těleso mladých a odvážných průkopníků krajního fotografického experimentu. Známých fotografií členů f5 je jen několik málo desítek, to však neubírá nic na jejich progresivnosti. V případě Josefa Jiřího Kamenického známe jeden jediný dochovaný exemplář ve sbírkách Moravské galerie v Brně (MG 8290), jeden v soukromé sbírce a další snímek známe z literatury, v případě Jaroslava Nohela je známých 21 fotografií situovaných ve sbírkách téže instituce. Fotoskupina pěti se negativně vymezovala nejen vůči zastaralému piktorialismu,[1] ale také (a možná především) vůči purismu, který se možná v roce 1924 vydal správným směrem, avšak počátkem druhé třetiny 30. let se jevil jako vyčerpaný a zkostnatělý a neměl již co nového nabídnout. Jak psal Karlel Teige v roce 1921 „nic nestárne tak rychle, jako medernismus“[2] proto se pokoušeli mladí studenti hledat nové a neprobádané cesty fotografického experimentu, posouvat hranice fotografického média a dále občerstvovat tápající fotografický modernismus a činili přesně to, co purismus odmítal: zasahovali do negativu i pozitivu, dotvářely fotografie manuálně i chemicky a vyvinuly zcela poprvé nové techniky, které nezávisle na brněnském prostředí vystavovali autoři jako Raoul Ubac či Oscar Dominiquez až v závěru 30. let, popřípadě jako první importovali některé nejnovější fotografické trendy rodící se v prostředí Vímarksého Bauhausu. Předkládaný Nohelův Autoportrét je variantou známého a vícekrát vystavovaného snímku ze sbírek Moravské galerie v Brně (MG 9529). Obě fotografie pravděpodobně vznikly v letech 1933 až 1934, před první výstavou F5 (Krásná jizba, Praha, 1934). Nohel v nich pracoval s dotvářením vlastního autoportrétu tak, že vymaskovával určité partie snímku. Technika vymaskovávání se zejména v reklamní fotografii poměrně běžně používala, když bylo potřeba např. odstranit rušivé elementy, Nohel tento postup však využil novým způsobem. Díl vlastní tváře skryl jen částečně a neúplně deformoval vykreslení obličeje. Dosáhl tak částečné deformace výsledného obrazu, umně kontrastující s realisticky vykreslenou polovinou tváře. V případě obou snímků bylo využito stejného negativu. Komparace těchto prací pak ukazuje, jak dramaticky se mohou lišit výsledné fotografie od vstupního negativu, a zároveň že i z poměrně konvenčního obrazu na negativu bylo možné vytvořit výrazně avantgardní fotografii. Stav A/B.
Drobné skvrnky ve spodní části.

Moravský fotograf, v roce 1933 absolvoval studium reklamy a aranžérství na brněnské ŠUŘ u prof. E. Hrbka. Od následujícího roku působil v Olomouci a Hranicích, pracoval jako reklamní grafik. Fotografování se věnoval ve 30. letech, později a hlavně od roku 1973 se zabýval malbou (spolu s O. Lenhartem). Byl členem Fotoskupin pěti a čtyř a účastnil se Fotovýstavy tří. Tvořil volná i reklamní díla v duchu tzv. nové fotografie, vycházející z nové věcnosti a konstruktivismu, s důrazem na optické možnosti média. Později se pod vlivem surrealismu více soustředil na obsahovou stránku díla, v těchto manipulovaných fotografiích negativy dotvářel i manuálně. Je považován za původce techniky "foto-fotogramu".