Eugen Wiškovský (1888-1964)

PRAPOR (KRAJINA U PRAHY)

1944
Černobílá bromostříbrná fotografie na polomatném papíru, původní autorská zvětšenina na dopisnici. 87x137 mm. Verso tužkou "Originální fotografie mého otce Eugena Wiškovského, Eva Wiškovská-Kafková" a další poznámky, perem "II" v kroužku. Srov.: V. Birgus - J. Mlčoch, Česká fotografie 20. století, Praha 2010, s. 109; sbírky Moravské galerie v Brně inv. č. MG 6623. Stav A/B.
Lehce roztřepené rohy.

Eugen Wiškovský - český fotograf, studoval na pražské filozofické fakultě a 1909-1910 na univerzitě v Ženevě, poté vyučoval na pražských reálkách a na kolínském gymnáziu. V Kolíně se začal v polovině 20. let pod vlivem přátelství se svým bývalým žákem J. Funkem vážněji zabývat fotografií. Po celý život zůstal fotoamatérem, spolupracoval s příslušníky pražské fotografické avantgardy. Řadil se k moderně orientovaným fotografům ovlivněným D. J. Růžičkou, odmítajícím veškeré zásahy do negativu. Na přelomu 20. a 30. let nápaditě zachycoval zdánlivě neestetické předměty (roury, turbíny..), ať už pomocí výřezu, hry světla a stínu či rytmického opakování. Rád ztvárňoval objekt jako zdání jiného předmětu. Ve funkcionalistickém duchu fotografoval počátkem 30. let kolínskou elektrárnu. 1937 se přesunul opět do Prahy, kde soustředil svou pozornost na krajinu tamního okolí s důrazem na struktury povrchu a světelné nálady. Na přelomu 30. a 40. let se začal věnovat více teorii, publikoval články ve FO, později i ČsF, Fotografii a Zpravodaji fotografů. Jako první se pokoušel odvodit zásady fotografické kompozice pomocí tvarové psychologie. Koncem 40. let se stáhl do ústraní, pokračoval však v práci na lehce archaických žánrových a meditativních snímcích pražských staveb a Starého židovského hřbitova.