Jaroslav Rössler (1902-1990)

KOMPOZICE

1949
Kombinovaná technika: kvaš, tempera, olej na kartonu, 260x430 mm, verso značeno autorským razítkem a značeno tužkou "Originál mého otce, Sylvia Vítová-Rösslerová". Rámováno. Během dvouměsíční nemoci v roce 1949 se Jaroslav Rössler ve své tvorbě obrací ke kresbě, které se dříve věnoval především ve 20. letech, v období pařížského pobytu. Při srovnání s pařížským obdobím je v dílech z roku 1949 zřetelný příklon k surrealismu. Rössler se zabývá prolínajícími se světy interiéru pokojů a krajiny ulice, kdy průhledem přes okna a zábradlí balkonových dveří vstupují a vystupují amorfní útvary zhmotnělého prostoru. Dílo se vymyká zvláštní poetistickou barevností a měkkostí odstínů a tvarů v kontrastu k více technicistním a geometrickým kresbám daného období. Více než patrné jsou v tomto díle reminiscence na meziválečnou tvorbu a na působení v poetistickém Devětsilu. Velmi výrazné je i ovlivnění dílem Josefa Šímy, které Rösslera nepokrytě fascinovalo. Publikováno: Petr Štěpán, Jaroslav Rössler - Kresby a malby / Drawings and paintings. Kant, 2012, s. 70.

Jaroslav Rössler - český fotograf. Vyrostl v českoněmecké rodině, chodil do české školy, 1917 zanechal studií a nastoupil do ateliéru F. Drtikola a A. Škardy v Praze (oba tehdy byli ve válce). Vyučen 1920. S menšími přestávkami pracoval pro Drtikola až do roku 1925 i se svou manželkou Gertrudou Fischerovou (1884-1976, vyučena u Drtikola 1916). Od r. 1923 člen Devětsilu, publikoval v meziválečných časopisech Pásmo, Disk a Stavba. 1925-1926 pobýval v Paříži, od roku 1926 fotografoval pro Osvobozené divadlo a Pestrý týden. Koncem roku 1927 odjeli Rösslerovi natrvalo do Paříže, kde pracoval ve studiu Lorelle, jež asi v roce 1932 změnilo majitele a přejmenovalo se na Studio Piaz. Spolupráci s Lucienem Lorellem obnovil 1934 a krátce byl zaměstnán i v ateliéru Manuel Fréres. Byl specialistou na náročné pozitivní procesy a kombinace fotografie s písmem a kresbou. Jeho kontakty s českou a francouzskou kulturou byly sporé. Rösslerovým koníčkem bylo fotografování v ulicích Paříže. 1935 fotografoval průběh pouličních demonstrací, byl zatčen a vyhoštěn zpět do Československa. Utrpěl těžký šok, který ovlivnil jeho další život. Po návratu do Prahy si otevřel ateliér na Žižkově, kde byl činný až do důchodu. Od 50. let se s rostoucí intenzitou věnoval volné tvorbě. Je též autorem vynikajících kreseb, které zřejmě vznikaly během několika krátkých period. Jeho celoživotním zájmem byla dále radiotechnika (autoportrét s rádiem) a fotografická technika, např. osvětlovací. Značná část R. díla se nedochovala, např. fotogramy. Spolu s J. Funkem patří k průkopníkům moderní fotografie. Podobně jako J. Funke a A. Renger-Patzsch a na rozdíl od L. Moholy-Nagye, A. Rodčenka nebo Man Raye byl ryzím fotografem a fotografie pro něj byla především cílem, méně již součástí realizací širších výtvarných celků.