Běla Kolářová (1923-2010)

RENTGENOGRAM KRUHU

1962-1963
Černobílá bromostříbrná fotografie na lesklém papíru, původní autorská zvětšenina. 298x245 mm. Verso značeno razítkem "z pozůstalosti Běly Kolářové". Z odborného vyjádření prof. PhDr. Marie Klimešové, Ph.D.: "Médium fotografie stálo na počátku tvůrčí dráhy Běly Kolářové (1923–2010). V druhé polovině padesátých let 20.století fotografovala děti na pražské periferii, brzy ale vedena jistou skepsí začala radikálně experimentovat. Opustila kameru a v několika řadách unikátních umělých negativů se v roce 1961 zaměřila na přímý otisk nejbanálnějších fragmentů každodennosti. Přestože původně vystavovala pouze fotografie, které z nich ve zvětšováku kopírovala, oceňujeme dnes stejnou mírou i samotné negativy jako autentické artefakty příbuzné tehdejším aktuálním tendencím „nového realismu“. V následujících letech 1962–1964 v rychlém sledu vznikly cykly fotogramů – Kresby světlem (1961–1962) a magické Roentgenogramy kruhu (1962–1963), v nichž Běla Kolářová zachycovala na fotografickém papíře pohyb, derealizace ikonických básníků a spisovatelů (1963–1964) a dalších motivů, k nimž patří i Čapí nůsky. V roce 1964 začala fotografovat dočasné autorské kompozice předmětů. z nichž podobně jako Jiří Kolář vytvářela specifické střídmé vzorníky. Vedena zájmem o princip minimalistických permutací, fotografovala tyto geometricky aranžované sestavy pecek, vaječných skořápek anebo pivních zátek mnohdy v několika drobně odlišných verzích. K vrcholným pracím této skupiny patří soubor několika fotografií Abecedy (1963–1964), anebo podobně koncipovaný cyklus Vlasy (1964), v nichž autorka využila překvapivý asociativní potenciál drobných předmětů či chomáčků vlasů s písmem. K fotogramu se vrátila ještě na přelomu šedesátých a sedmdesátých let v dalších bravurních cyklech, dále zhodnocujících fenomén pohybu a času." Stav A/B.
Lehce pokrčený pravý okraj a levý dolní roh, nepatrná trhlina na horním okraji ca 1 mm. Srov.: J. Hlaváček, Běla Kolářová, Egon Schiele Art Centrum Český Krumlov a Arbor Vitae Praha 2003, s. 114 a n. 4 další varianty díla jsou uloženy ve sbírkách MoMA (The Museum of Modern Art) v New Yorku, inv. č.: 303.2013 - 304.2013 - 305.2013 - 306.2013. Provenience: Pozůstalost autorky. Galerie Krobat, Vídeň. Soukromá sbírka, Česká republika.

Běla Kolářová - česká výtvarnice a fotografka. Vystudovala obchodní školu, pracovat začala v knihkupeckém a tiskařském družstvu Mladé proudy (pozd. Dílo). Fotografovat začala po odchodu ze zaměstnání v souvislosti s onemocněním tuberkulózou (1956). Od zač. 60. let zkoušela i jiné výtvarné techniky, jako např. přímou práci s fotografickým papírem, koláže či asambláže. Poprvé vystavovala v roce 1962 v Mánesu, r. 1964 pak se skupinou Křižovatka, kterou spoluzaložila (1963). 1. samostatnou výstavu měla v roce 1966 v Galerii na Karlově náměstí. V té době jako jediná v české fotografii reflektovala nejaktuálnější tendence oboru. Její fotogramy a luminografy představují specifickou verzi op-artu, fotografované asambláže reagují na pop-art a lettrismus. Dílo jejího manžela J. Koláře pak reflektuje tzv. derealizovanými portréty. V období normalizace však nesměli vystavovat ani publikovat, od r. 1979 žili v zahraničí, nejprve na ročním stipendiu v záp. Berlíně a poté v Paříži, vrátili se až v roce 1999.