Heinrich Franz Gaudenz Rustige (1810-1900)

RODINNÁ SLAVNOST

Frankfurt, 1842
Reprezentativní skupinový, rodinný portrét, zobrazující starý manželský pár, pravděpodobně u příležitosti diamantové svatby, v doprovodu čtyř generací rodinných příslušníků, shromážděných v honosném interiéru. Zdánlivě jednotná kompozice díla se rozpadá na jednotlivé příběhy a interakce mezi účastníky slavnostní události. Mistrně podaná atmosféra i psychologie postav nás uvádí do divadelního děje, v němž má každý z účastníků svoji charakteristickou roli. Dílo nepochybně mistrovské kvality je nejen významným artefaktem, ale i dokumentem dobové kultury a životního stylu dobře situované městské vrstvy pozdního biedermeieru. Značeno dole „Rustige 1842 frankfurt a/m“. Olej na plátně, 93x140 cm.

Heinrich Franz Gaudenz Rustige, od r. 1867 s titulem von Rustige, byl žákem Wilhelma von Schadow na Akademii umění v Düsseldorfu, kterou navštěvoval od roku 1828. Účastnil se tam výstav od roku 1832. V roce 1836 se přestěhoval do Frankfurtu nad Mohanem, odtud podnikal studijní cesty do Vídně a Uher, později do Drážďan, Berlína, Francie a Anglie. Od roku 1845 vyučoval jako profesor na Kgl. Kunstschule ve Stuttgartu. Z pozice profesora významně ovlivňoval celou generaci absolventů a současně jako osobní přítel korunního prince Karla měl nemalý společenský a kulturní vliv. V letech 1859–1897 nesl titul a funkci dvorního malíře. Ke svým 80. narozeninám byl titulován jako „nestor německých malířů“. V letech 1865-1866 nechal Rustige postavit dům Christianem Friedrichem von Leinsem ve Stuttgartu na Neckarstraße 53, který byl v roce 1951 zbořen. [5] V roce 1887 se vzdal učitelského místa, ale dalších deset let setrval ve své funkci „ředitele galerie“. [6] Ke svým 80. narozeninám byl oslavován jako „nestor německých malířů.“ [7] Rustige maloval historické a žánrové obrazy , krajiny a portréty a prokázal v nich dovednost v aranžmá a provedení, pečlivé studium a živý smysl pro charakterizaci. Mezi jeho obrazy patří modlitba během bouřky (ztracená ve 2. světové válce) a povodně ( Berlínská národní galerie ), Duke Alba na zámku Rudolstadt (Stuttgart Gallery), převoz mrtvoly císaře Otty III. do Německa a Fridricha II. a jeho dvora v Palermu a také „Dvě Italky“ (Městské muzeum Werl). Ve Werlerově muzeu se také nachází umělcova největší vystavená sbírka. V Museum Kunstpalast v Düsseldorfu jsou portréty düsseldorfské malířské školy z roku 1835. [8]