Geldrop (Geldorp) Gortzius (1553-1619)

MÁŘÍ MAGDALENA, KAJÍCNICE

kolem r. 1600
Olej na dubové desce, 61,5x47,5 cm, rámováno, řezbovaný zlacený florentinský rám. Postava ženy s dlouhými vlasy a jen spoře zahalenými rameny, s výraznou perlou zavěšenou v levém uchu. Výjimečně kvalitní malba podaná v teplých hnědavých odstínech, které podtrhují zlatavé lesky světla odrážejícího se ve vlasech, v očích i v jediné ozdobě, kterou má žena na sobě, a tou je veliká kapkovitá perla, visící na zlatém drátku v uchu kajícnice. Na reversu značeno dobovým papírovým štítkem s přípisem: " La Madeleine peint par Otto Venius, peintre et poète, né à Layden en 1556, fils du bourgemestre, vient ..du à Anvers, où sont ses plus be[aux] ouvrages … sur la, pour expres et règles de la peinture et du clair…, il eu l´ honneur d´avoir Rubens pour élève. Il fut enterré à Anvers, le célèbre poète Puteinus fit de beaux vers sur son tombeau" Magdalena Namaloval Otto Venius, malíř a básník, narozený v Leidenu v roce 1556, syn starosty. Přišel do Antverp, kde … jeho nejkrásnější díla, … pro výraz (?) a pravidla malířství a světla… Měl tu čest, že měl za žáka Rubense. Byl pohřben v Antverpách. Slavný básník Puteinus vytvořil krásný verš na jeho hrob. Podélné praskliny dubové desky, předchozí tmelení a retuše v bezprostřední blízkosti trhlin. Stav C. Budeme-li považovat přípis na reversu nabízeného obrazu za relevantní informaci, zůstává otázkou, a byla by to možnost i z pohledu dějin umění překvapivě významná, zda je tento obraz originálem, který namaloval v Antverpách Otto Venius a později jej Geldorp Gortzius opakovaně kopíroval (popravdě nepříliš pravděpodobné), nebo se naopak jedná o kopii Gortziova obrazu, jehož originál visí ve sbírkách Mauritshuisu, a kterou namaloval Otto Venius. Samozřejmě je možné, že přípis je historickým omylem, a tento obraz je autorskou kopií Geldorpa Gortziuse, což, jak vyplývá z odkazů na Van Mandera v medailonu autora (inventora?), nelze vyloučit. Tuto variantu podporuje i existence jedné varianty, kterou archivuje RKD https://rkd.nl/en/explore/images/record?query=Gortzius&start=62 ve své databázi. Tato je datována do roku 1610 a je jen poněkud cudnější variantou námi nabízeného obrazu. Mnoho otázek, jejichž zodpovězení vyžaduje podrobný restaurátorský průzkum, srovnání výsledků minimálně s obrazem ve sbírkách Mauritshuisu a především opravdový zájem budoucího majitele.

Informace o životě Geldorpa Gortziuse jsou přinejlepším souhrnné. Předpokládá se, že se narodil v Lovani v roce 1553, ale identita jeho rodičů není známa. Karel van Mander (1548–1606), první, kdo o Geldorpu referoval, jej označoval jako „Gualdrop Gortzius gheseyt Geldrop“ (Gualdrop Gortzius zvaný Geldrop), což by mohlo naznačovat, že jeho rodina pocházela z vesnice Geldrop v provincii Severní Brabantsko. Neznáme jeho křestní jméno – není uvedeno v žádném současném zdroji – ani jeho podpis neposkytuje žádné vodítko, protože když podepisoval své dílo, použil pouze „GG“, první písmena svého příjmení. Podle Van Mandera se učil Geldorp Gortzius u Franse Franckena staršího (1542–1616) a Franse Pourbuse staršího (1541–85). Když v roce 1569 odjel do Antverp, blížilo se mu osmnáct let, což je věk, ve kterém budoucí malíř obvykle dokončil první část své přípravy. Není však známo, kdo Geldorpa naučil základy jeho řemesla. Geldorpův nejstarší známý obraz, Poslední večeře jako alegorie pacifikace Gentu, pochází z roku 1576 a již odhaluje jeho dovednosti portrétisty. Přibližně v této době byl jmenován dvorním malířem Carlose Aragonského a Tagliavie (1530–99), vévody z Terranovy, v jehož společnosti cestoval v roce 1579 do Kolína nad Rýnem, kdy vévoda sloužil jako velvyslanec Filipa II. (1527–1598) při mírových jednáních mezi Nizozemskem a španělskou korunou. Na konci mise se Geldorp rozhodl zůstat v Kolíně nad Rýnem. Díky svému talentu se mu v Kolíně dobře dařilo a stal se významným měšťanem. Zasedal opakovaně i v městské radě. V současnosti nelze dohledat žádné další informace o umělci. Poslední známé dílo Geldorpa Gortziuse pochází z roku 1619 a zemřel pravděpodobně krátce poté. Geldorpovi je připisováno přibližně sedmdesát obrazů, většinou portrétů, včetně kopií obrazů jiných současných umělců. G maloval nejen portréty, ale i historické scény. Jeho dílo zahrnuje několik Madon, Máří Magdalény, evangelisty a další světce. Obzvláště slavné je Ukřižování, které namaloval pro kolínskou městskou radu v letech 1597 až 1603, jedno z jeho nejlepších děl, které bylo vráceno na své původní místo v radní síni kolínské radnice v roce 1973. Že Geldorp často maloval několik verzí stejného tématu, vyplývá z Van Manderovy zmínky o „velmi umně provedené historii Esther a Ahasvera“. Jediný známý obraz tohoto námětu od Geldorpa je ve sbírce Leiden; vzhledem k tomu, že je datován rokem 1612, nemůže jít o dílo zmiňované Van Manderem v roce 1604. Vzhledem k těsné souvztažnosti mezi kompozicemi Geldorpových dochovaných historických obrazů se předpokládá, že verze v New Yorku je již zmíněnou Esther uvedenou u Van Mandera a není to nepravděpodobné. viz: https://www.theleidencollection.com/artists/geldorp-gortzius/