Guido Reni-dílna (1575-1642)

CLEOPATRA

1635-40
Olej na plátně. 90x120 cm.Rámováno ve zlaceném blondelovém rámu. Na blind rámu značeno inkoustem „Signor Goring“ Námět obrazu zobrazuje poslední okamžiky života egyptské královny Kleopatry, která se chystá spáchat sebevraždu, jak o ní vypráví Plútarchos ve svém Životě císařů. Guido Reni se rozhodl znázornit okamžik, kdy se had, který byl Kleopatře propašován v košíku s fíky, zobrazeném na stolku vpravo, chystá zasadit smrtící kousnutí do jejího nahého prsu. Reni umocnil dramatickou sílu obrazu výrazným kontrastem mezi světlou Kleopatřinou pletí a tmavým pozadím obrazu. Její poloobnažená postava je částečně zahalena světlou drapérií. Naturalismus jejího výrazu je doprovázen kompoziční a zejména barevnou vyvážeností obrazu, kterou u pozdějších kopií tohoto námětu nenalézáme. Je to právě Reniho precisní kresebnost a mistrovské využití barevných valérů, které ukazují na mimořádnou kvalitu díla, jakkoli je optický dojem značně ovlivněn vrstvou starých, již zažloutlých laků. Guido Reni často přepracovával úspěšné kompozice, k tématu Kleopatry se v průběhu své kariéry často vracel a vytvořil mnoho variant tohoto obrazu. Jeho verze se nacházejí v Museo Capitolino v Římě, v madridském Pradu, v paláci Pitti ve Florencii, případně v britské královské sbírce v Buckingham Palace. Stav B. Uvedený obraz nefiguruje na žádném z dostupných seznamů ukradených či pohřešovaných děl. Současně není uveden ani v inventáři „Die Kunstsammlung Hermann Göring“, jak jej uvádí Deutsches Historisches Museum. https://www.dhm.de/datenbank/goering/dhm_goering.php?seite=9. Zůstává tedy otázkou, jak se dostalo jméno říšského maršála na zadní stranu napínacího rámu obrazu. Nejpravděpodobněji se jeví vysvětlení, že byl vybrán některým z Göringových „dvorních“ dodavatelů do užší nabídky, ale do jeho sbírky se nikdy nedostal. Do prodeje byl nabídnut z pozůstalosti sběratele, v jehož sbírce se nacházely předměty vynikající kvality.

Boloňský malíř Guido Reni je spojován s kodifikací ideálu, „klasické“ krásy 17. století, jehož podstatou je harmonie proporcí a kresby. Tato přirozená inklinace ke klasicismu byla výsledkem jeho školení, inspirovaného Raffaelovými modely a ovlivněného metodami boloňského umělce Carracciho. Do Calvaertovy dílny vstoupil již v devíti letech a v Akademii bratří Carracciů “Accademia degli Incamminati“ (malířské škole, kterou založil Annibale Carracci se svým bratrem Agostinem a bratrancem Lodovicem), se začal učit ve třinácti letech. Byl odhodlán obnovit příklad velkých mistrů 16. století a zaměřil se proto na anatomii a kresbu lidské figury. Jeho spolužák v akademii byl i Domenichino. V roce 1598 se podílel na výzdobě fasády Palazzo Pubblico v Boloni. Po čtyřech letech strávených v Boloni se roku 1602 vydal s Albanim do Říma. Poté se navrátil zpět do Boloni a od roku 1605 žil opět v Římě. Pobyt v Římě a setkání s Caravaggiovým dílem jej silně ovlivnilo, ale vypjatou světelnou atmosféru jeho obrazů brzy opouští. Vytváří vlastní styl plný koloristické vyváženosti, který později přechází až do jistého chladu barevného výrazu. Jeho velkým podporovatelem se stal kardinál Caffarelli-Borghese. Poskytoval mu takové množství zakázek, že byl Reni nucen zaměstnávat pomocníky, což ovšem znamenalo i jisté snížení kvality a opakování již zpracovaných námětů. K přijímání dalších a dalších zakázek byl Reni nucen také svou hráčskou závislostí. V roce 1622 odcestoval Reni opět do Boloni, kde se po smrti Lodovica Carracciho ujal vedení boloňské školy.