Jošt Moravský, též Lucemburský (1354-1411)

PERGAMENOVÁ LISTINA MARKRABĚTE JOŠTA

1379
1379, května 30. Markrabě Jošt ustanovuje v Židlochovicích perkmistra a horenské konšely a pověřuje je, aby v jeho zastoupení vykonávali horenské právo. Orig., něm., perg. 29x16,3 cm, plika 4,2 cm, pečeť původně přivěšená na perg. proužku chybí. My Jošt, z Boží milosti markrabě a pán na Moravě, vyznáváme a známo činíme tímto listem všem, kdo ho budou číst nebo čtený slyšet, že ke zlepšení naší hory a vinohradů, které leží v Židlochovicích, a proto, aby lidé, kteří v těchto horách mají vinohrady, si zde pilněji obdělávali vinice, ustanovili jsme perkmistra a horenské přísežné a dáváme jim plnou moc k tomu, aby všechny perknosy a horu v Židlochovicích spravovali podle tohoto práva a toto právo dávali všem, kdo tam mají vinohrady nebo je tam v budoucích časech míti budou. Tedy aby pomocí tohoto práva bránili jakémukoli bezpráví. Chceme, aby tomuto právu a této milosti, kterou jsme jim dali, nic nebránilo a nic je nerušilo, když my je chceme milostivě ve všech právech ochraňovat. Tuto listinu jsme opatřili naší pečetí. Dáno v Brně léta třináctistého sedmdesátého devátého po narození Krista v pondělí po Svatém Duchu. Wir Jost, von Got[te]s Gnaden Marggraff und Herre zu Merhern, bekennen und tun kunt offenlich mit diesem Briefe allen, den die i[h]n sehen oder hören lesen, das[s] wir durch Besserung Willen uns[er]s Gebirges und der Weingarten, die gelegen sein zu Selawicz und auch darauf, das[s] die Lite gemeinlich die Weingarten in denselben Gebirgen haben, dieselben i[h]re Weingarten zu bauen, so will dass er fleissichther geneiget werden, so haben wir gesatz und gemachet einen Berckmeister und Berckschöpfen und geben denselben, die nu sein oder hernach werden, volle Macht und Kraft, das[s] Sie alle Berckgenossen und das Gebirge daselbest zu Selawicz vollkomenelich bei einem Geburgesrechte gleich andern Gebirgen haben und haben sullen und dasselbe Recht geben wir genczlichen allen, den die Weingerten do haben oder noch gewunnen in zukunftigen Zeiten, also dass Sie mit Hilfe desselben Rechten sich alles unrechten erwe[h]ren und dowider steen sullen und mugen. Und meinen und wollen, dass Sie an diesen Rechten und Genadem, die wir in getan und gegeben haben, niemandes hindern noch iren sol, bei unsern Hulden, wenn wir Sie genczlichen schuczen und schirmen wollen, bei allen Rechten. Mit Urkunt dies Brifes vorsiegelt mit unserm anhangende, Insiegel. Der geben ist zu Brunne noch Cristi Geburdes dreizenhundert Jar darnoch in dem neunundsiebzigsten Jar des nächsten Montags noch dem heiligen Pfingsttage. Per Sim[onem] v[on] Maith ? Nicol prothonotarius Chybí přivěšené pečeti. Písemnost markraběte Jošta z 30. května 1379, jíž vládce Moravy ustanovuje, že se v Židlochovicích (Selowicz) může zřídit horenský soud s perkmistrem a horními konšely (einen bergmeister und bergschöpfen) a židlochovické vinohrady a jejich majitelé (alle berggenossen) se mohou řídit horenským právem, jak je zvykem v jiných horách (einem gebirgsrecht gleich andern gebirgen haben und halten sollen). Text listiny byl vydán Vincencem Brandlem v jedenáctém svazku edice Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, Brünn 1885, s. 143, č. 154, s provenienční poznámkou Aus dem Codex n. 37 p. 41 im Brünner Stadtarchiv. Text byl tedy opsán z knihy nacházející se v Archivu města Brna, dnes pod novějším číslem 44, kde se skutečně nachází na s. 41v-42r opis, který byl pořízen někdy na konci 16. století patrně za radního písaře Mikuláše Černovského. Originál se tedy tehdy nacházel v městském archivu, a proto mohl být, podobně jako jiná městská privilegia, která se dodnes v archivu města nacházejí, opsán do kopiáře. V archivu se ale s velkou pravděpodobností listina nacházela ještě mnohem později. Židlochovické dějiny zpracovával ředitel tamního velkostatku Johann Eder, práce vyšla pod názvem Chronik der Orte Groß-Seelowitz und Pohrlitz und ihrer Umgebung v Brně (Brünn) 1859. Zde stojí u pasáže resumující danou listinu na s. 6, pozn. 2: „Orig. im Brünner Stadtarchiv. Eine Abschrift in dem Codex Mspt. daselbst Nr. 44.“ Listina nemá na dorzu žádnou pozdější kancelářskou registrační značku, jen dobový krátký název Super Jure vinearum in Zelawicz, tedy O právu vinic v Židlochovicích. Většina listin v městském archivu má pozdější obšírnější regesty a často i latinské číslování, není to však naprostým pravidlem. Podobně vypadá i listina markraběte Jošta z 15. dubna 1376 udělující městu na tři roky ungelt. Listinu skládal stejný protonotář, jako tu pro Židlochovice, totiž Mikuláš z Prahy (z Nupak), jak uvádí zápis na plice, podobně jako u židlochovické listiny. Listina předkládaná Aukčnímu domu Zezula se původně s vysokou pravděpodobností nacházela v brněnském městském archivu a někdy po polovině 19. století došlo k její ztrátě, aniž je možné rekonstruovat jak. Sice by bylo možné teoreticky uvažovat o druhém originálu, který nepochybně mířil z Joštovy kanceláře do Židlochovic, ten se ale v tamním archivu již v polovině 19. století nenacházel, protože jinak by jej zaznamenal Johann Eder. Poznámka tužkou vlevo dole s letopočtem 1399? vypovídá spíše o neschopnosti písemnost blíže identifikovat nejspíše někdy v 19. století. Listina je poškozená a chybí pečeť, byť existuje na pergamenu zřejmě v důsledku působení vlhka otisk jejího rozměru, čímž je typář identifikovatelný; muselo jít o tehdy běžně užívanou Joštovu pečeť s moravskou orlicí. Listina má především dokumentární a historický význam pro dějiny města Židlochovic, jihomoravského vinařství a vývoje horenského práva jako takového. Prof. Mgr. Libor Jan. Ph. D.