A78/141
Milan Laluha (1930-2013)
BEZ NÁZVU
70.-80. léta 20. stol.
Olej na plátně, 52x74 cm, lištováno.
Pro komentář k tomuto dílu jednoho z nejvýznamnějších „Galandovcov" je nejlépe obrátit se k textu Jána Bakoša, jednoho z nejvýznamnějších slovenských historiků umění. „Neodmyslitelnou súčasťou Laluhovej maliarskej tvorby je zobrazenie figúry. Postavy žien, chlapov, solitérov i dvojíc v nespočetných variáciách poukazujú na vertikálne i horizontálne kompozície. Postava je pretavená do znaku, ktorého stredobodom je kruh, ako symbol večnosti, nemennosti. Z neho odvodzuje rôzne výseče, ktoré rozpriestraňuje na ploche obrazu a zároveň ich dynamizuje. Výrazová sila spočíva v jednoduchosti, robustnosti a symbolickej obrazotvornosti. Etnografickú príslušnosť človeka na jeho obrazoch môžeme určiť podľa tvarovej skratky, náznaku oplecka či klobúka, ale konkrétum je tu len zámienkou. Prvoradým princípom sa stáva kontrapunkt geometricky abstrahovaných a modeláciou uzavretých foriem."
Ženská postava v klobouku, jež je na obraze podána s typickou laluhovskou zkratkou, je opravdu dokonalou esencí tvaru, který je stejně tak znakem a stylizovaným ornamentem jako reálnou linií krku a ramen i všech dalších tušených tvarů, pod nimiž si ženství představujeme. Významné dílo významného představitele slovenské výtvarné scény nejen druhé poloviny 20. stol.
Drobné poškození plátna vpravo uprostřed.
Ján Bakoš a kol., Milan Laluha, Bratislava 1997, s. 187.
Provenience: Z pozůstalosti Václava Zykmunda, který obraz získal darem přímo od autora.
Milan Laluha vystudoval v letech 1950 až 1955 malbu na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě pod vedením Ľudovíta Fully, Ernesta Zmetáka, Bedřicha Hoffstädtera a Dezidera Millyho. K prvním pracím Laluhu inspirovaly věci každodenní potřeby, blízcí lidé a motivy z přírody. Zabýval se i tématem domova, jež ho zařadilo do Skupiny Mikuláše Galandy. Během padesátých a šedesátých let 20. století maloval krajinné a figurální motivy. Národní motivy formuloval mimořádně osobitým a tvůrčím způsobem a soustavně se k jednotlivým tématům vracel. V kresebných studiích autoportrétů nacházel tisíce variant a podnětů pro stylizaci obecnějších témat. Opakovaně se objevují například Tetka, Hrabáčka a Traja chlapi, ovšem vždy s novým přístupem k dynamice prostoru a plochy. V zobrazování krajiny používal jednoduchou kompozici s charakteristickou monumentálností, přičemž základní strukturou krajiny se pro něj stal strom. Zemřel den před svými 83. narozeninami.


Čeština
English
Deutsch
Načítání většího rozlišení