François Villon (1429-1463)

Mikuláš Galanda (1895-1938)

"NÁŘEK NĚKDEJŠÍ SLIČNÉ ZBROJMISTROVÉ"

1935
Vel. 4°, 30x22 cm. Nestránkováno, česky. Přeložil Otokar Fišer. Titulní strana tištěna v černé a červené barvě. Měkká šitá vazba. Originální dřevoryt Mikuláše Galandy. Vydal Mikuláš Galanda a Zdeněk Rossmann. Vytiskla tiskárna Oficina "norma" v Bratislavě v 1 - 50 číslovaných výtiscích v roce 1935. Tento výtisk nese č. 21. V tiráži perem věnování "Panu Olšovskému přátelsky věnuje Zdeněk Rossmann 22. VI. 1941". Výborný stav.

François Villon - francouzský básník, vl. jm. François de Montcorbier nebo François des Loges. Jméno Villon převzal od pařížského kaplana Guillauma de Villon, který se jej ujal a poslal jej studovat na pařížskou Sorbonnu. V roce 1449 získal titul bakaláře a roku 1452 mistra. Zvolil si však bohémský způsob života. Zapojoval se do různých rebelujících spolků, především do protistátního studentského spolku Ulita. Za svou činnost byl několikrát odsouzen, za vraždu kněze dokonce k trestu smrti. Nakonec byl však jen vyhoštěn z Paříže a od té doby o něm nejsou zprávy. Verše psal pod pseudonymem Vaillant. Psal formou, jež byla po něm nazvána villonskou baladou. Ta se skládá ze čtyř slok, z nichž první 3 jsou po 7 až 12 verších a poslední má obvykle 5 veršů.

Mikuláš Galanda byl slovenský malíř, grafik a ilustrátor, jeden z nejvýraznějších propagátorů moderního umění na Slovensku. V roce 1914 začal studovat malbu na Akademii výtvarných umění v Budapešti. Studií však musel po dvou letech pro válečné události zanechat. Roku 1922 odjel do Prahy a začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole u prof. V. H. Brunnera. Po roce přestoupil na Akademii výtvarných umění k prof. A. Thielemu a A. Brömsemu. V tomto období se spřátelil s Martinem Benkou. Po ukončení studia vyučoval od roku 1929 malbu a kresbu na střední škole v Bratislavě. V roce 1933 se stal řádným profesorem na tamní Škole uměleckých řemesel. Počátkem 30. let 20. stol. vystoupil společně s přítelem Ľudovítem Fullou před s manifestem „Súkromné listy Fullu a Galandu“, ve kterých: „vyslovili potrebu skoncovať so starými, nič nehovoriacimi umeleckými metódami a zabehanými manierami a žiadali preraziť a uvoľniť cestu novým výrazovým prostriedkom a postupom, ktoré by zodpovedali dynamickým premenám, ktoré boli charakteristické pre život človeka a spoločnosti 20. storočia.“ Ilustroval rovněž kulturní a politickou revue DAV. V jeho rodném domě v Turčianských Teplicích je od roku 1991 zpřístupněna galerie se stálou expozicí jeho děl. Kromě řady výstav v Československu vystavoval také v New Yorku, Moskvě a roku 1937 na Světové výstavě v Paříži, kde získal stříbrnou medaili za knižní grafiku a ilustrace.