Dagmar Hochová (1926-2012)

SENO

ca 60. léta 20. stol.
Bromostříbrná fotografie na lesklém papíře, původní autorská zvětšenina. 22x15 cm (24x18,1 cm). Verso značeno autorským razítkem.

Česká dokumentární, reportážní a portrétní fotografka. V letech 1942-1943 studovala na Státní grafické škole v Praze u J. Funkeho a J. Ehma, studium dokončila po válce (1945-1946). Poté pracovala jako reklamní fotografka a začala studovat FAMU u prof. K. Plicky, roku 1953 absolvovala obor filmová fotografie. Již od dob studií pracovala pro časopisy (Vlasta, Literární noviny) a nakladatelství Albatros. Zaměřila se především na téma člověka, podrobně se věnovala dětem, na nichž ji zajímala jejich bezprostřednost coby jediná svoboda v naší zemi za tehdejšího režimu. Další z jejích stěžejních témat představovali staří lidé. Od roku 1961 vytvářela také soubory ze zahraničních cest, počínaje stipendiem do Vietnamu (1961). Portrétovala řadu českých umělců a spisovatelů (Vaculík, Váchal, Reynek, Havel…) a zachycovala důležité události československých poválečných dějin (např. srpen 1968, smrt a pohřeb J. Palacha, revoluci 1989). Vystavovat mohla až od 90. let. V roce 2000 byla za svou tvorbu oceněna medailí Za zásluhy.