A60/039
Fotoskupina Pěti (1933-1936)
EXPERIMENTÁLNÍ FOTOGRAFIE
ca 1934
Černobílá bromostříbrná fotografie v inverzní tonalitě, původní autorský kontaktní pozitiv. 180x128 mm.
Dvojice nabízených fotografií (A60/39 a A60/40) představuje zcela raritní ukázku z tvorby Fotoskupiny pěti (F5), nejradikálnějšího
avantgardního uskupení meziválečného Československa. Tato skupina sestávala z pětice studentů prof. Emanuela Hrbka na brněnské Škole
uměleckých řemesel. Josef Jiří Kamenický studoval obor dekorativní malby, zatímco Jaroslav Nohel, Bohumil Němec, František Povolný
a Hugo Táborský se školili v oboru typografie a reklamní grafiky. Tito studenti si na prof. Hrbkovi vymohli výuku fotografie, díky stykům
Hrbka mohli studenti využívat profesionálního zázemí brněnské VUT. Moderně orientovaný Hrbek studenty podporoval v jejich experimentální
tvorbě a díky těmto faktorům se v Brně mezi léty 1933 až 1936 zformovalo nečekaně radikální těleso mladých a odvážných průkopníků
krajního fotografického experimentu. Známých fotografií členů f5 je jen několik málo desítek, to však neubírá nic na jejich progresivnosti.
V případě Josefa Jiřího Kamenického známe jeden jediný dochovaný exemplář ve sbírkách Moravské galerie v Brně (MG 8290), jeden
v soukromé sbírce a další snímek známe z literatury, v případě Jaroslava Nohela je známých 21 fotografií situovaných ve sbírkách téže instituce.
Fotoskupina pěti se negativně vymezovala nejen vůči zastaralému piktorialismu, ale také (a možná především) vůči purismu, který
se možná v roce 1924 vydal správným směrem, avšak počátkem druhé třetiny 30. let se jevil jako vyčerpaný a zkostnatělý a neměl již co
nového nabídnout. Jak psal Karlel Teige v roce 1921 „nic nestárne tak rychle, jako medernismus“ proto se pokoušeli mladí studenti hledat
nové a neprobádané cesty fotografického experimentu, posouvat hranice fotografického média a dále občerstvovat tápající fotografický
modernismus a činili přesně to, co purismus odmítal: zasahovali do negativu i pozitivu, dotvářely fotografie manuálně i chemicky a vyvinuly
zcela poprvé nové techniky, které nezávisle na brněnském prostředí vystavovali autoři jako Raoul Ubac či Oscar Dominiquez až v závěru 30.
let, popřípadě jako první importovali některé nejnovější fotografické trendy rodící se v prostředí Vímarksého Bauhausu.
Experimentální fotografie Ženského aktu před zrcadlem
zhotovením jednoznačně souzní s metodami Fotoskupiny pěti.
Snímek v negativní tonalitě byl zhotoven z rozbitého skleněného
diapozitivu, který byl navíc na více místech chemicky
destruován. Procesy chemické destrukce negativu, respektive
diapozitivu jsou nejvíce patrné při levém spodním okraji. Je
to právě destrukce negativu a vytváření tzv. „Foto-grafik“ či
„Fokalků“ nebo také „Strukáží“, které se celosvětově poprvé
objevují v prostředí F5 v roce 1934. S ohledem na jmenované
skutečnosti je evidentní, že snímek pochází z prostředí
Fotoskupiny pěti. Jednoznačně jej autorsky zařadit je však
komplikované. Na zadní straně je pouze obyčejnou tužkou
vydatně přeškrtaný text, absence rukopisu tedy znemožňuje
komparaci se známými exempláři. Jako nejpravděpodobnější
kandidát autorství se jeví Jaroslav Nohel či Josef Jiří Kamenický.
Nohel poprvé v československém prostředí prezentoval
snímky v inverzní tonalitě. Tato technika se v umělecké fotografii
pravděpodobně poprvé objevuje v prostředí Vímarského
Bauhausus, kde s ní experimentovala např. Gertrud Arndt na
přelomu 20. a 30. let. Nohel tedy importoval do tuzemského
prostředí tuto techniku jako žhavou novinku. Ty se z Bauhausu
se do prostředí F5 dostávaly díky Zdeňku Rossmanovi, který na
Bauhausu studoval v letech 1930 až 1931 a s prof. Emanuelem
Hrbkem se přátelil. Členové se uvnitř brněnské skupiny
navzájem ovlivňovali a inspirovali, přesto jsou mezi dochovanými
pracemi fotografie v inverzní tonalitě zastoupeny pouze
u Jaroslava Nohela. Mezi známými pracemi Jaroslava Nohela
však není ani jediná fotografie ženského aktu.
Naproti tomu Josef Jiří Kamenický se patrně na ženské
akty specializoval. Známé snímky tohoto autora jsou pouze
tři, všechny s motivem nahé ženy. Vítězslav Nezval shodně
s Augustýnem Škardou o Kamenickém psal jako o autorovi
„elefantických aktů upomínajících na Picassa“, Škarda, silně
konzervativní příznivce piktorialismu, mimo jiné práce autorů
Fotoskupiny pěti odsoudil pro údajně „epigonskou nápodobu
moderního surrealistického malířství“.[3] Jak bylo řečeno výše,
známé snímky Josefa Jiřího Kamenického existují pouze tři,
takže by bylo velmi odvážné mu autorství jednoznačně připsat,
přesto na základě známých poznatků je možné s vysokou pravděpodobností
prohlásit, že autorem je buď Jaroslav Nohel,
nebo Josef Jiří Kamenický.
[1] František Povolný, Mladá brněnská fotografie, Světozor roč. 34 č. 21, Praha 24. května 1934.
[2] Karel Teige, Foto Kino Film, Život II, Praha 1922, s. 153 – 168.
[3] Vítězslav Nezval, Fotoskupina pěti, Měsíc, č. 8, 1934, s. 10 – 11., Augustina Škarda, Směs, Fotografický obzor XLII, 1934, s. 94.
Stav A/B.