Johann Jakob Scheuchzer (1672-1733)

DVOJICE ILUSTRACÍ Z "PHYSICA SACRA," TAB CLV A TAB. CCCII.

Augsburg a Ulm 1731-1735
Mědirytiny na papíru 26x41 cm se starozákonními výjevy v architektonických rámech. Nahoře vpravo označeno číslem tabule, dole pod rámem označení verše z Písma sv. a latinským textem vpravo totéž v němčině, zcela dole vpravo označení rytce, který ryl konkrétní list. Kvalitní kontrastní otisky, nepoškozeno, zcela zachovaný původní rozměr stránek bez ořezu.

Scheuchzer byl švýcarský učenec, kartograf a lékař. V průběhu své vědecké kariéry na počátku 18. století zmapoval celé Švýcarsko a popsal významné zkameněliny živočichů i rostlin. Nejznámější je dnes pro svůj popis údajného "nebohého hříšníka", který zahynul při biblické potopě světa. Tento Homo diluvii testis ("Člověk – svědek potopy") byl představován fosilní kostrou, objevenou u Öhningenu na německo-švýcarských hranicích. roku 1726 kostru takto označil Scheuchzer, který ji považoval za ostatky asi desetiletého dítěte, které zahynulo při potopě světa. Teprve v roce 1811 však francouzský přírodovědec Georges Cuvier prokázal, že se jedná o pozůstatky miocénního velemloka. Ten pak dostal na počest švýcarského vědce jméno Andrias scheuchzeri. Této historky využil jako nosné zápletky také spisovatel Karel Čapek pro svůj světoznámý román Válka s mloky. Scheuchzer je dnes uznáván jako jeden z nejvýznamnějších švýcarských přírodovědců. Dílo Physica Sacra, německy známá jako Kupfer-Bibel („Měděná bible“) je díky své působivé řadě rytin fascinující studií přírodní teologie – pokusem o sladění náboženství s vědeckými procesy. Důležitá práce, která zpochybňuje vědeckou pravdivost biblických příběhů a předjímá Darwina v chápání historie fosilií.