Pieter van der Werff (1665-1722)

JUPITER, VENUŠE A AMOR

před 1722
Klasické téma zpracované mistrovskou rukou holandské malby pozdního „zlatého věku“, „Dutch Golden Age“. Motiv Jupitera a Venuše dával prostor pro všechny módní trendy, včetně nové estetiky aktu, který byl až do té doby v holandském protestantském prostředí značně tabuizován. Mimořádná blízkost jak stylová, tak i námětová, v tvorbě obou bratrů způsobovala problémy s definitivní atribucí mnoha, zejména Peterových děl. Adrien si po léta zachovával vyšší cenovou hladinu, a proto se některá Peterova díla představovala na trhu s Adrienovou atribucí. To je zřejmě i osud tohoto díla, jemuž byla (zřejmě nedlouho po svém vzniku) odstraněna první iniciála ze signatury. Tento obraz nese signaturu „V:Werff. f.“. Její porovnání se známými signaturami a zejména s obrazem Samson a Dalila (Národní Galerie v Praze DO 4155) vcelku zřejmě posouvá autorství k Peterovi, jakkoli je na rámu přípis: „Le chevallier - Van Der Werff“, což je označení náležející bratru Adrianovi. Olej na plátně, 39,5x48 cm. Stav B. Rámováno ve zlaceném blondelovém rámu rokokového stylu.

Pieter van der Werff byl pokřtěn v Kralingenu 1. května 1665. Byl mladším bratrem světově proslulého malíře Adriaena van der Werffa (1659–1722). Studoval u svého bratra, který byl o šest let starší. Adriaenův mezinárodní průlom v roce 1696 přispěl k Pieterovu rozhodnutí zůstat asistentem v bratrově dílně. Jeho činnost spočívala ve vytváření kopií Adriaenových obrazů. Maloval ale také vlastní obrazy, hluboce ovlivněné dobovou estetikou a možnostmi rodinného ateliéru. Vztah sourozenců byl striktně profesionální, jak dokazuje deník, ve kterém si Adriaen vedl podrobné záznamy o Pieterových aktivitách, na jejichž základě mu vyplácel honorář až do posledního haléře v souladu s jeho podílem a odpracovanými hodinami. V roce 1694 se Van der Werff oženil s Marií Bosmanovou, s níž se musel setkat v dílně svého bratra, protože podle Johana van Goola byla žákyní rytíře van der Werffa. Pokud byla skutečně praktikující malířkou, jak van Gool také uvádí, nebyla jí dlouho, protože: „její manželství otupilo její elán a nakonec její umělecké umění přišlo vniveč.“ Navíc nežila o mnoho déle a 22. března 1700 byla pohřbena. Krátce po ovdovění se Van der Werff a jeho mladá dcera Elisabeth přestěhovali k Adriaenovi na Delftsevaart, do sousedství domu zvaného Paradijs. Van der Werff musel mít mezi svými kolegy značnou autoritu, protože v letech 1703 až 1716 působil jako děkan Rotterdamského cechu svatého Lukáše.