Jean-Pierre-Alexandre Tahan (1813-1892)

KROPENKA

Paříž 50 - 60. léta 19. stol.
Nástěnná kropenka z řezbovaného ořechového dřeva v dubovém rámu. Nad nádobkou na svěcenou vodu je vztyčen kříž obepnutý úponky ostružin, nádobka vyložena keramickou vložkou. Kristus na kříži je proveden mimořádně jemnou technikou řezby do slonové kosti. Značeno vpředu na misce "TAHAN". 52x31 cm. Stav A.

J. P. A Tahan se narodil v Paříži v rodině stolaře a výrobce rakví. Právě pod jeho vedením se dům velmi rozšířil a stal se jedním z nejznámějších v Paříži. Pracoval postupně na 10. rue Basse-du-Rempart, kde je citován v Almanacs du Commerce z roku 1847, poté 161. rue Saint-Martin a 34. rue de la Paix v roce 1849, nakonec, až do roku 1878, v 11. boulevard des Italiens . Byl jedním ze jmenovaných truhlářů Napoleona III. a stal se velkým specialistou na drobné vzácné kusy nábytku. Měl velkou dílnu a četné spolupracovníky. V prosinci 1861 zveřejnily noviny La Chronicle des Arts et de la Curiosity Julliotův článek nazvaný Návštěva Tahanu, ve kterém autor vysoce ocenil kvalitu nabízených předmětů a přímo uvedl: " je jedním z těch výrobců, kteří předbíhají módu a udávají tón, místo aby se jí podřizoval. Toto je role pana Tahana v současném uměleckém průmyslu." Dále sleduje popis různých kusů nábytku a vystavených předmětů, inspirovaných renesancí, rokokem a návratem do antiky. Tahan se účastnil všech výstav v letech 1849 až 1867, získal stříbrnou medaili v roce 1849, medaili druhé třídy v Londýně v roce 1852 a zlatou medaili v roce 1867. V roce 1865 na výstavě pořádané Ústředním svazem výtvarných umění obdržel medaili za početný a pestrý soubor luxusního nábytku a rámů. Výtka, kterou vznášeli jeho současníci a zejména konkurenti a která je jistě částečně opodstatněná, se týkala toho, že předměty, za které získával mnohá ocenění, nevytvářel sám. Ve skutečnosti zaměstnával mnoho umělců: Eugèna Cornu, Brandelyho, Cremera, Fosseye, Warnemunda a řemeslníky z Faubourg Saint-Antoine. Stal se jednou z osobností korporace a pracoval až do roku 1882. Poté odešel do důchodu poblíž Lucemburských zahrad, do rue Royer-Collar. Zemřel 26. března 1892 bez potomků.