Jan Slavíček (1900-1970)

KVĚTY VE VÁZE U OKNA

1930
Olej na plátně, 99x72 cm (104x76,8 cm), signováno vpravo dole "Jan Slavíček". Na rámu zezadu rukopisně poznámka "Mánes". Rámováno. Jedno z pozoruhodných děl Jana Slavíčka, které k nám promlouvá nejen svojí nespornou a výjimečnou výtvarnou kvalitou, ale i jakousi enigmatickou poznámkou zašifrovanou do kompozice zobrazeného námětu. Na stolku pod květinou leží tiskovina s fragmentem názvu a označením ročníku XXVIII. Jedná se zřejmě o Volné směry ročník XXVIII, což odpovídá roku 1930-31. Mohlo by se tedy jednat o odkaz na dataci obrazu samého. Otevřeme-li však uvedený ročník uměleckého periodika, které bylo bez nadsázky nejvýznamnějším dobovým informačním zdrojem pro umělecky zaměřené publikum, zjistíme, že uvádí reprodukce obrazů, se kterými se měla umělecká a uměnímilovná veřejnost možnost seznámit právě v tomto roce. Celý ročník jako by byl věnován právě motivu zátiší, a květinovému zátiší zvlášť. Se závistí můžeme sledovat, na jaké výši byla výstavní činnost v Praze v těchto letech. Výstava Sto let českého umění byla přelomovou výstavou Spolku výtvarných umělců Mánes. Šlo o jeho 153. členskou výstavu, pořádanou v r. 1930 v nově otevřené budově Mánesa. V březnu a dubnu 1931 proběhla výstava Umění současné Francie v Mánesu a dále výstava École de Paris, pořádaná Uměleckou besedou v Obecním domě města Prahy a v Alšově síni Umělecké besedy. Ve volných směrech publikovaná zátiší G. Braqua, a v té souvislosti vlastně všechna zátiší P. Picassa A. Deraina, A. Massona, H. Matisse, M. Vlamincka a mnoha dalších současných francouzských malířů včetně Coubina, která měli možnost vidět Pražané v uvedeném roce, jsou zde konfrontována se žhavými novinkami české scény. Se zátišími A. Hofbauera, V. Beneše, F. Muziky, A. Justitze, ale i E. Filly a F. Janouška. Je zde publikováno i Zátiší se zlatou rybkou od Jana Slavíčka. A právě zde je snad možno vidět i onen ukrytý příběh. Jan Slavíček ve zde nabízeném obraze naznačeným odkazem přímo ukazuje na plejádu zátiší ve Volných směrech publikovaných, a je pravděpodobné, že chtěl právě tento obraz postavit do soutěžní komparace a stát se právě tímto dílem součástí oné úžasné publikované tvůrčí scény. Ediční rada však vybrala Zátiší se zlatou rybkou. Jistota a suverenita malířského projevu spolu se stylovou čistotou a až zářivým vyjasněním barevné palety činí ze zde nabízeného obrazu špičkového zástupce velmi sebevědomých ambicí českého malířství počátku 30. let, které vyrůstalo v přímé komparaci s nejaktuálnějšími trendy francouzského (tedy světového) malířství. Jakkoli existovaly názorové střety mezigenerační a i osobní střety nebyly ničím neobvyklým, vznikalo tehdejší české umění i díky, nebo snad právě díky, spolku Mánes, v atmosféře vzájemné inspirace a tvůrčího ovlivňování. Díla tohoto období, které je nepopiratelně jedním z nejprogresivnějších a nejcennějších období v českém výtvarném umění, patří k nejvzácnějším exponátům jak institucionálních, tak soukromých sbírek. Vystaveno: 152. výstava SVU Mánes, září - listopad 1930, pol. 161: Květy ve váze u okna

Jan Slavíček - malíř krajin, zátiší a pražských pohledů. Syn malíře Antonína Slavíčka, studoval na pražské akademii u J. Preislera, V. Nechleby, M. Švabinského a O. Nejedlého. Podnikl řadu studijních cest (Francie, Itálie, Holandsko, Španělsko a další). Mnoho výstav (SVU Mánes, Topičův salon v Praze, Benátky, Pittsburgh, Brusel, Paříž).