Ondřej (Andreas) Zahner (1709-1752)

PANNA MARIA NA NEBE VZATÁ (ASSUMPTA)

Morava, Olomouc, 30.-40. léta 18. stol.
Drobná skulptura ze zlaceného dřeva zobrazuje Pannu Marii v oblaku, tedy ve Slávě, je doprovázena dvojicí andílků nesoucích korunu, která jí bude vložena na hlavu. Ikonografické zobrazení, které se objevuje často zejména v italském malířství 17. a 18. století, se opírá o církevní tradici, která však byla kodifikována jako církevní dogma až v roce 1950. Drobné sochařské dílko bylo pravděpodobně součástí domácího oltáře zasvěceného právě tajemství Nanebevzetí Panny Marie (latinsky Assumptio). Původní sestava snad s iluzivní architekturou se nezachovala. Zřetelná je však stylová jednota postavy Marie s jinými Zahnerovými díly. Jak typicky ostré rysy tváře, tak výrazná tektonika vrstvení draperie nese znaky jeho práce, na což upozorňoval i prof. Miloš Stehlík, se kterým byla věc před lety majitelem a také zástupcem aukčního domu konzultována. V. figury PM 19 cm. Schránka 31x49 cm. Stav A. Prohlášeno za kulturní památku, rejstř. č. ÚSKP ČR: 107137.

Pocházel z Bavorska, celý život však působil a bydlel v Olomouci (v domě po Václavu Renderovi, ulice 8. května č. 7) jako sochař a měšťan. Byl synem bavorského sochaře Johanna Philipa Zahnera. Výchozí polohou stylového výrazu tohoto umělce bylo bavorské baroko, které poznal za školení u svého otce ve Würzburgu. Studoval ve Vídni a na Moravu se přesunul ve 20. letech 18. století, kam jej přilákalo tehdejší živé umělecké prostředí barokní Olomouce. Roku 1737 se stal Zahner olomouckým měšťanem. Ve 40. letech se Zahner osamostatnil. Po počátečním sepětí jeho tvorby s dílnou Jana Sturmera spolupracoval především s Janem Jiřím Schaubergerem. Pracoval pro olomoucké premonstráty, jezuity, olomoucké biskupství a také pro magistrát. Zahnerovo obsáhlé dílo zahrnuje kromě největšího a nejznámějšího souboru sochařských děl pro Čestný sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci více než sto dochovaných soch, sousoší a oltářů, provedených ve dřevě, kameni i štuku.