Josef Sudek (1896-1976)

POSLEDNÍ RŮŽE

1956
Bromostříbrná fotografie na polomatném papíře, autorský pozitiv pravděpodobně z 60. - 70. let 20. stol. 29,5x23,5 cm. Verso nahoře stopy po adjustaci, mírně otřepené rožky a po krajích místy odloupnutá emulze. Publ.: Dietmar Siegert a Zdenek Primus, Desde el centro de Europa Fotografía checa 1912-1974, Fundación Juan March 2016, p. 66, cat 17., Ann Thomas, Vladimír Birgus and Ian Jeffrey, The Intimate World of Josef Sudek, 5 Continents Editions Milan 2016, p. 113., Vladimír Birgus a Jan Mlčoch, Česká fotografie 20. století, Kant Praha 2009, frontispis.

Josef Sudek se narodil v Kolíně nad Labem, navštěvoval řemeslnickou školu v Kutné Hoře, poté se vyučil v Praze knihařem a začal fotografovat. Při účasti v bojích 1. světové války, kde také fotografoval, přišel zásahem granátu o pravou paži. Po válce odmítl c. k. trafiku pro válečné veterány, prý proto, že „bylo jaro a štěbetali vrabci“. Od r. 1920 člen ČKFA, zakládající člen Fotoklubu (1922-1924). V letech 1922-1924 studoval na SGŠ u prof. K. Nováka. Po odchodu z Českého klubu fotografů amatérů založil spolu s J. Funkem a A. Schneebergerem roku 1924 ČFS (asi 1924-1930). 1927 získal společně s A. Schneebergerem fotoateliér, který využíval spolu se sestrou až do smrti. Mezi léty 1927–1936 pracoval pro nakladatelství Družstevní práce, kde pro L. Sutnara fotografoval v duchu funkcionalismu. Spolupracoval také např. s Pestrým týdnem. Od roku 1927 užíval zahradní ateliér na Újezdě, založil si firmu a stal se vyhledávaným odborníkem, tvořícím v duchu nové věcnosti. Ve své tvorbě se inspiroval dílem D. J. Růžičky, A. Stieglitze, C. H. Whita a americkým puristickým piktorialismem. Námětově se věnoval především reprodukci uměleckých děl, portrétu, žánru, pražské architektuře, náladové krajině a zátiší. Po Sudkově smrti darovala sestra Božena Sudková jeho fotografické dílo Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze a sbírku výtvarného umění Národní galerii, část jeho odkazu získala také např. Moravská galerie či Ústav dějin umění AV.