Dagmar Hochová (1926-2012)

DVĚ

1959
Bromostříbrná fotografie na matném papíře, původní autorská zvětšenina 33,5x30 cm. Verso značeno autorským razítkem, tužkou, cizí rukou, jméno autorky, název díla a datace. Rukou autorky název díla. Verso stopy po adjustaci. Ohnuté rohy fotografie, zlomy v obrazové ploše. Publ.: Jiří Pátek, Dagmar Hochová z cyklu Děti, PositiF 2024, s. 58. Josef Mucha, Helena Musilová, Fotogenie identity, Pražský dům fotografie a Kant, Praha 2006, s. 316. Dagmar Hochová, Deset, dvacet, třicet, už jdu! Dagmar Hochová, Fraktál a Měsíc ve dne, České Budějovice 2009, s. 36. Antonín Dufek, Jiří Pátek, Petra Trnková, V plném spektru, Fotografie 1841 - 2005 ze sbírky Moravské galerie v Brně. Moravská galerie v Brně a KANT, Brno a Praha 2011, s. 322. Jiří Pátek, Dagmar Hochová, Moravská galerie v Brně a PositiF, Brno a Praha 2024, s. 58. Srov.: sbírky Moravské galerie v Brně, inv. č. MG 10122. Fotografie použita na plakátě k výstavě Dagmar Hochové v Podlipanském muzeu v Českém Brodě 1977.

Česká dokumentární, reportážní a portrétní fotografka. V letech 1942-1943 studovala na Státní grafické škole v Praze u J. Funkeho a J. Ehma, studium dokončila po válce (1945-1946). Poté pracovala jako reklamní fotografka a začala studovat FAMU u prof. K. Plicky, roku 1953 absolvovala obor filmová fotografie. Již od dob studií pracovala pro časopisy (Vlasta, Literární noviny) a nakladatelství Albatros. Zaměřila se především na téma člověka, podrobně se věnovala dětem, na nichž ji zajímala jejich bezprostřednost coby jediná svoboda v naší zemi za tehdejšího režimu. Další z jejích stěžejních témat představovali staří lidé. Od roku 1961 vytvářela také soubory ze zahraničních cest, počínaje stipendiem do Vietnamu (1961). Portrétovala řadu českých umělců a spisovatelů (Vaculík, Váchal, Reynek, Havel…) a zachycovala důležité události československých poválečných dějin (např. srpen 1968, smrt a pohřeb J. Palacha, revoluci 1989). Vystavovat mohla až od 90. let. V roce 2000 byla za svou tvorbu oceněna medailí Za zásluhy.