František Kožík (1909-1997)

Karel Dudešek (1910-1996)

NEJVĚTŠÍ Z PIEROTŮ

1948
Vel. 8°, 19,6x12,5 cm. 402 číslované s., česky. Titulní strana tištěna v černé a červené barvě. Pevná polopergamenová vazba, hřbet bílý pergamen, intarzie proužků z barevných kůží se zlaceným titulem, desky potaženy autorským papírem, dvoubarevný kapitálek. Kartonové pouzdro potažené autorským papírem. Na zadním přídeští značeno razítkem "KD". Obálka podle návrhu V. Sivka je vevázána na konci knihy. Vydal František Borový v Praze roku 1948 jako 26. svazek Žatvy. Velmi dobrý stav, pouze několik listů místy lehce skvrnitých.

Umělecký knižní vazač. Část dětství prožil v Boršicích, poté se s rodiči přestěhoval do Uherského Hradiště. Původně chtěl být sochařem, přihlásil se na Uměleckoprůmyslovou školu do Prahy, ale pro nízký věk (bylo mu teprve 14 let) nebyl přijat. Vystudoval Odbornou školu knihvazačskou v Uherském Hradišti, a potom Státní grafickou školu v Praze, kde studoval ve speciálce knižní vazby Josefa Solara. Jeho školní práce byly vystaveny na mezinárodní knižní výstavě v Madridu a účastnil se také řady dalších soutěží a přehlídek. V roce 1934 si v Praze zřídil vlastní ateliér, v němž se zabýval jak bibliofilskou knižní vazbou a užitou grafikou, tak příležitostně vydával bibliofilské tisky. Od roku 1947 byl členem Československého svazu výtvarných umělců. V roce 1958 odešel do Vídně, kde získal občanství. Od roku 1964 působil na vídeňské Vysoké škole užitých umění, kde vedl samostatné studio knižní vazby. V roce 1972 se stal členem Gesellschaft bildender Künstler Wiens. O tři roky později, v roce 1975, odešel do penze a vrátil se do svého ateliéru, kde společně s manželkou Evou pokračovali v individuální i bibliofilské knižní vazbě. V roce 1982 vysoká škola ocenila jeho zásluhy propůjčením titulu profesora.