Gaspar Peeter II Verbruggen - připsáno (1664-1730)

FLORÁLNÍ KOMPOZICE S PUTTI

Olej na plátně, 174x127 cm (205x155 cm). Řezbovaný, zlacený a dobový rám. Tento monumentálně pojatý barokní obraz představuje vysoce dekorativní syntézu florálního zátiší a alegorické figurální scény. Velkorysá kompozice soustřeďuje pozornost na opulentní kytici ve váze, jejíž bohaté květy vynikají až sochařskou plasticitou a působivým koloritem. Ve spodní části se odehrává hravá scéna dvou putti – motiv hojně využívaný flámskými mistry přelomu 17. a 18. století k vyjádření radosti, hojnosti či pozemských slastí. Obraz zaujme nejen výtvarnou brilancí květinových detailů, ale také harmonickým propojením statického a živého prvku: zatímco kytice symbolizuje krásu, pomíjivost a luxus, putti vnášejí do kompozice život a lehký humor. Doprovodná architektura a sochařský prvek v pozadí situují výjev do prostředí aristokratické reprezentace a podtrhují jeho slavnostní charakter. Dílo lze chápat jako oslavu hojnosti, krásy a radosti života v duchu flámského pozdního baroka, přičemž malba vyniká silnou dekorativností a půvabem, které ji činí atraktivní nejen sběratelsky, ale i pro stylové interiéry. Obraz vykazuje znaky charakteristické pro vliv flámské pozdně barokní malby konce 17. a počátku 18. století, především pro okruh kolem Pietera Verbruggena mladšího (1648–1722) Motiv monumentální vázy s bohatě aranžovanou kyticí, doprovázený putti v hravé či alegorické interakci, je typický pro flámský dekorativní barokní obraz navazující na Jacoba Jordaense, Jana van den Hecke, Daniela Segherse a zejména na skupinu malířů propojených právě s dílnami Verbruggen. Obraz spojuje florální zátiší s figurální scénou, což je pro „verbruggenovský“ okruh signifikantní. Dále nacházíme shodné prvky i v kompozici a malířském podání kytice. Květiny jsou malovány s důrazem na efektní objem, dramatičnost barev, výrazné světelné akcenty a bohatou druhovou skladbu – růže, pivoňky, karafiáty, chrpy, tulipány, polní kvítí. Pro Verbruggena je typická naddimenzovaná kytice, která dominuje celé ploše a vytváří téměř architektonický dojem bez přísné vazby na botanickou přesnost. Barevnost kombinuje teplé masité tóny květů s kontrastními studenějšími odstíny a hlubokým polostínem, což odpovídá flámské barokní malířské tradici. Světlo modeluje květy téměř sochařsky – v tom lze vidět paralelu se sochařskou rodinou Verbruggenů, kde se přirozeně proplétal smysl pro bohatý dekor a prostorovost. Putti vykazují styl, který navazuje na pozdně barokní flámskou ornamentální figuraci: měkké tělesné modelace, růžovo-perleťová pleť, dynamické gesto a interakce, často s lehce komickou či hravou intonací, což je opět pro dílnu Verbruggenů zcela typické, stejně jako zapojení architektonických prvků do kompozičního schématu obrazu. Přesné autorství nelze bez restaurátorského průzkumu a srovnání s originálními signovanými díly potvrdit, nicméně atribuce k okruhu či dílně Gaspara Peetera II Verbruggen je podpořena všemi výše uvedenými příklady a pro zařazení obrazu se jeví jako nejpravděpodobnější. Stav B.