Robert Hliněnský (1908-1979)

MĚSTO

40. léta 20. stol.
Olej na kartonu, 26,5x36 cm (23x46 cm). Rámováno. Tento obraz Roberta Hliněnského představuje citlivý a zároveň příznačně ztišený pohled do městské periferie, jaký se stal jedním z jeho charakteristických motivů. Malba je vystavěna na úsporné kompozici s důrazem na perspektivní hloubku osiřelé ulice, jejíž prázdnota a měkké, rozptýlené světlo vytvářejí melancholickou, až existenciálně laděnou náladu. Barevnost je vědomě tlumená, s jemnými valéry okru, šedi a modravých tónů, které podporují pocit prázdna a ticha. V kontextu brněnské výtvarné scény 40. let lze dílo vnímat jako součást širšího posunu k intimnějšímu, niternému pojetí městské krajiny. Zatímco předválečná generace se často zaměřovala na stavební dynamiku moderního Brna, na civilismus a lyrickou podobu meziválečné moderny, malíři čtyřicátých let — poznamenaní válečnou zkušeností a nejistotou doby — vnášeli do zobrazení města více introspekce, ticha a psychologické hloubky i sociologických úvah. Podobně jako u některých děl Františka Süssera, Vincence Makovského v kresbě či u komornějších pohledů Bohdana Laciny a Jana Rajlicha a v neposlední řadě i Bohumíra Matala z téže dekády, je město u Hliněnského méně dokumentem a více kulturní a emocionální krajinou. Hliněnský zde zachycuje nikoli centrum, ale pomezí města, cíp, kde se civilizace rozplývá v neurčitých strukturách předměstí — motiv, který se u brněnských malířů objevuje v reakci na sociální i urbanistické změny města během a po válce. Absence postav zde nepůsobí jako nedostatek, ale jako program: zdůrazňuje zneklidňující klid, zpomalený čas a jistou nepatřičnost prostoru, který se zdá být svědkem přítomnosti bez aktérů. Výsledkem je obraz, který se stává senzitivní výpovědí o vztahu člověka k městskému prostoru v nejisté době. Stav A-B. Současným majitelem získáno z pozůstalosti autora.

Robert Hliněnský - malíř, kreslíř, grafik a výtvarný pedagog. V letech 1928–1930 studoval dekorativní malbu u prof. Emanuela Hrbka na Škole uměleckých řemesel v Brně. Po vojně pracoval v malírně Zemského divadla v Brně. V r. 1935 měl společně s Josefem Adamíčkem první výstavu. Po válce vystavoval v Domě umění, Barvičově knihkupectví a na dalších místech. V r. 1960 se stal učitelem na Výtvarné škole v Brně. Hliněnského díla se nacházejí mj. v Moravské galerii v Brně a v Muzeu města Brna. Byl členem syndikátu českých výtvarníků v Praze, Spolku výtvarných umělců Aleš v Brně, Bloku moravskoslezských výtvarníků, Svazu československých výtvarných umělců, Skupiny M a Skupiny Parabola.