Josef Vyleťal (1940-1989)

PRÁH PROMĚNY

1981
Olej a tuš na překližce, 36,5x27 cm (48x39 cm), sign. a dat. dole uprostřed "J. Vyleťal 81". Rámováno. Postava vstupující do surrealizované krajiny připomíná archetyp „cestovatele mezi světy“: Orfea sestupujícího do Hádu, Hermova psychopompa, ale i Jungův archetyp Hrdiny, který opouští vědomý svět. Krajina není pouze prostředím – je vnitřní mapou duše, alchymickou vas mundi, v níž dochází k započetí opus magnum. Klíčovým motivem je stín, který se od postavy odděluje a vyjevuje vlastní autonomii. V jungovské symbolice jde o popisné zobrazení procesu konfrontace se stínem, jež je prvním krokem k individuaci – přijetí potlačených aspektů osobnosti. Barvy ohně, rudé skalní struktury a rozpité hmoty odkazují k alchymickému stádiu rubedo, fázi žáru a rozkladu hmoty, kdy stará forma musí zaniknout, aby mohla vzniknout nová. Obraz je východiskem i protějškem následujícího, s nímž vytváří dvoudílný cyklus. Stav A.

Josef Vyleťal byl brněnský rodák, významný český malíř, grafik, divadelní a filmový výtvarník. V letech 1957 až 1960 studoval architekturu na Fakultě architektury Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě, kde pracoval pod vedením Jana Kouly. Poté přešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, kde v roce 1960–1961 studoval v ateliéru Adolfa Hoffmeistera, ze kterého byl však vyloučen. Po tomto období nastoupil do Divadla Na zábradlí, kde pracoval jako scénograf, a současně se věnoval volné tvorbě a užité grafice. Jeho umělecká cesta začínala u strukturální abstrakce, ale brzy přešel k figurativním kompozicím, a to ve stylu starých mistrů — například v cyklu Stromníci (1965). Později se jeho tvorba posunula k surrealistické malbě a kresbě, v níž kombinoval detailní techniku s mystickými, symbolickými a fantaskními prvky. Malířská technika Vyleťala vycházela z tradičních postupů starých mistrů, s důrazem na pečlivé vrstvení lazurních tónů a detailní práci, čímž dosahoval hluboké prostorovosti a atmosféry v obrazech. Jeho práce je charakteristická propojením figurativního realismu s fantazií a metafyzickými tématy, často se věnoval cyklům jako Apokalypsa, Hrůzy války či Hold Franciscu Goyovi. Vyleťal byl oceněn například stříbrnou plaketou na Mezinárodním filmovém festivalu v Chicagu v roce 1979 za filmový plakát Panna a netvor. Jeho dílo je významné kombinací klasického řemesla, vědomého malířského řádu a osobité poetiky, která ho řadí mezi nejzajímavější české umělce druhé poloviny 20. století.