Martineau

HODINY KARTELOVÉ

Paříž posl. čtvrt. 18. - poč. 19. stol.
Francouzské stolní hodiny podepsané „Martineau Paris“ pocházejí pravděpodobně z období od konce 18. do počátku 19. století a jsou provedeny v rokokovém stylu. Skříň je zdobená zeleným lakovým podkladem, malovanými květinami a romantickou žánrovou scénou v dolní části, se zlacenými listovými aplikacemi (ormolu), což jsou charakteristické rysy francouzských rokokových dekorací této éry. Právě tento zelený dekor s malovanými rokokovými motivy je podle rodiny hodinářů Martineau, kteří jej navrhli a začali používat, nazýván "martinský lak". 70x35x18 cm. Stav A. S nepůvodním klíčem, chod nezjišťován. Literatura: Tardy, Dictionnaire des horlogers français (Paříž, různé roky vydání; standardní reference pro všechny zájemce o francouzské hodináře) J. J. Guiffrey: „Logements d’artistes au Louvre“, Nouvelles Archives de l’Art français, sv. II., 1873, s. 72–73, 129​ Metropolitan Museum, New York – katalogy a PDF studie k francouzským hodinám s genealogickými odkazy na Martinot​ http://fr-academic.com/dic.nsf/frwiki/1930026 – genealogie a archivní přehled generací hodinářského rodu Martinot

Rodina Martinot patří podle knihy Tardyho „Dictionnaire des horlogers français“ k nejstarším a nejvýznamnějším rodům francouzských hodinářů. Rod Martinot držel od poloviny 17. století privilegia a měl dílny přímo v galeriích Louvre (Paris), což potvrzuje i „Nouvelles Archives de l’Art français“.​ Významnými členy byli Jean, Gilles, Henri, Jacques a Claude Martinot, většina z nich držela titul královského hodináře a dílnu v Louvru. Adresa bývá uváděna například „Galeries du Louvre, Paris“ (cca 1660–1780), další sídla uvádí archivní rešerše v ulici rue de la Ville-l’Évêque nebo Place Dauphine.​ Muzejní studie a archivní rešerše z Metropolitan Museum (USA) uvádějí, že například Gilles Martinot měl ateliér v Louvru mezi lety 1662–1670, což dokládají i soudobé platné záznamy v “Nouvelles Archives de l’Art français” a studie J. J. Guiffreyho „Logements d’artistes au Louvre“.​ Hodinářská dynastie Martineau byla ve Francii opravdovou institucí: „Avec les Martinot nous avons affaire à la plus longue dynastie de l’histoire de l’horlogerie...” (Tardy, Dictionnaire des horlogers français, II, s. 439–440), a podílela se na formulaci základních estetických i technických principů francouzského hodinářství 18. století.