Alois Bubák (1824-1870)

HORSKÁ BYSTŘINA

1862-1866
Olej na plátně 78x62 cm (103x82 cm). Sign. dole vpravo od středu na kameni "ABubák". Dílo vyniká mistrovským zachycením dynamiky tekoucí vody. Bubák využívá pastózní nánosy bílé barvy k vyjádření zpěněné vodní hladiny v kontrastu s temnými, detailně propracovanými skalisky v popředí. Barevná paleta je založena na hnědých a okrových tónech země, které doplňuje svěží zeleň jehličnanů a jemně modelované atmosférické pozadí s horskými štíty. Charakteristické dílo romantického realismu v němž Bubák nehledá jen topografický záznam krajiny, ale snaží se zprostředkovat emocionální prožitek z její majestátnosti a síly. Dílo spadá do autorova vrcholného období (60. léta 19. století), kdy se po studiu u Maxmiliana Haushofera odklonil od biedermeierovské popisnosti k uvolněnějšímu, náladovému pojetí krajiny. Motiv dravé vody v horském údolí byl jedním z Bubákových nejúspěšnějších témat, které mu zajistilo místo mezi elitou české krajinářské školy vedle jmen jako Adolf Chwala nebo Bedřich Havránek. Stav A. Expertním posudkem vybavila PhDr. Šárka Leubnerová

Bubák se narodil v Kosmonosích a vystudoval pražskou Akademii v ateliéru Maxmiliana Haushofera. Stal se jedním z nejoblíbenějších malířů své doby, jehož díla byla pravidelně vystavována v Krasoumné jednotě. Proslul zejména svými cestami po Alpách, Šumavě a Krkonoších, kde čerpal inspiraci pro své monumentální krajinné kompozice. Jeho předčasná smrt v roce 1870 přerušila dráhu umělce, který svou technikou a citem pro světlo dláždil cestu k modernějšímu vnímání přírody v českém umění