Josef Sudek (1896-1976)

ZÁTIŠÍ PODLE CARAVAGGIA - VARIACE I (DEN)

1956
Bromostříbrná fotografie na polomatném papíře, původní autorský kontaktní pozitiv. 23x28,7 cm. Verso tužkou rukou autora název díla "Zátiší podle Cravadgia I variace", dále technické poznámky cizí rukou a číslice "60" (přeškrtnuto), 31a, zeleně č. "62." v kroužku (přeškrtnuto) a červeně č. "62" v kroužku. Lehce pokrčené / roztřepené / restaurované rohy, jemné zlomy na horním okraji, zacelená trhlina vpravo nahoře ca 1,5 cm, verso stopy po adjustaci. Další exempláře jsou uloženy ve sbírkách Moravské galerie v Brně, inv. č. MG 13220, MG 8529. Publ.: Ann Thomas, Vladimír Birgus and Ian Jeffrey, The Intimate World of Josef Sudek, 5 Continents Editions Milan 2016, s. 55, fig. 50; Zdeněk Kirschner: Josef Sudek. Výběr fotografií z celoživotního díla, Praha 1990, 3. vydání, č. 121; A. Dufek: Josef Sudek. Fotografie 1940-1970, MG Brno 2001, s. 44; A. Dufek: Josef Sudek. Das stille Leben der Dinge, Cantz Verlag Ostfildern 1998, s. 44; M.-M. Sutnik: Josef Sudek. The Legacy of a Deeper Vision, Mnichov 2012, s. 240. Srov.: Howard Greenberg, Annette a Rudolf Kicken, Czech Vision. Avant-Garde Photography in Czechoslovakia, Hatje Cantz 2007, s. 35.

Josef Sudek se narodil v Kolíně nad Labem, navštěvoval řemeslnickou školu v Kutné Hoře, poté se vyučil v Praze knihařem a začal fotografovat. Při účasti v bojích 1. světové války, kde také fotografoval, přišel zásahem granátu o pravou paži. Po válce odmítl c. k. trafiku pro válečné veterány, prý proto, že „bylo jaro a štěbetali vrabci“. Od r. 1920 člen ČKFA, zakládající člen Fotoklubu (1922-1924). V letech 1922-1924 studoval na SGŠ u prof. K. Nováka. Po odchodu z Českého klubu fotografů amatérů založil spolu s J. Funkem a A. Schneebergerem roku 1924 ČFS (asi 1924-1930). 1927 získal společně s A. Schneebergerem fotoateliér, který využíval spolu se sestrou až do smrti. Mezi léty 1927–1936 pracoval pro nakladatelství Družstevní práce, kde pro L. Sutnara fotografoval v duchu funkcionalismu. Spolupracoval také např. s Pestrým týdnem. Od roku 1927 užíval zahradní ateliér na Újezdě, založil si firmu a stal se vyhledávaným odborníkem, tvořícím v duchu nové věcnosti. Ve své tvorbě se inspiroval dílem D. J. Růžičky, A. Stieglitze, C. H. Whita a americkým puristickým piktorialismem. Námětově se věnoval především reprodukci uměleckých děl, portrétu, žánru, pražské architektuře, náladové krajině a zátiší. Po Sudkově smrti darovala sestra Božena Sudková jeho fotografické dílo Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze a sbírku výtvarného umění Národní galerii, část jeho odkazu získala také např. Moravská galerie či Ústav dějin umění AV.