Jan Pikous (1929-2017)

VDOVEC (Z CYKLU POCITY)

ca 2. pol. 60. let 20. stol.
Bromostříbrná fotografie na matném papíře, původní autorská zvětšenina. 59,4x48,8 cm. Verso značeno autorským razítkem, tužkou název cyklu a podpis autora. Ohnutý pravý dolní a nepatrně roztřepený levý horní roh, verso zbytky lepicí pásky po adjustaci. Další exemplář je uložen ve sbírkách Moravské galerie v Brně, inv. č. MG 2312.

Jan Pikous - český fotograf portrétů, krajin, aktů, zátiší i abstrakce. Je autorem monumentálních fotografií pro Liberecké výstavní trhy, propagačních publikací, kalendářů, plakátů, pohlednic a obalů na gramofonové desky a také 6 knih s vlastními texty a fotografiemi. Známé jsou jeho fotografické montáže (sendviče několika negativů, resp. diapozitivů na sobě) a dvojnásobné expozice, i cestopisné snímky z toulek po jižních Čechách a Jizerských horách. Studoval na obchodní škole ve Zlíně v letech 1946-47. Začal pracovat v propagačním oddělení firmy Baťa, v padesátých letech vystřídal několik zaměstnání v obchodní oblasti a v letech 1959-62 pak na obchodním úseku státního podniku Textilana v Liberci. Poté jako fotograf v národním podniku Plastimat Liberec. Od roku 1972 se vydal cestou svobodného povolání fotograf – výtvarník. Nejprve zkoušel psát a kreslit. Fotografovat začal koncem padesátých let. K fotografování jej přivedl jeho přítel Jindřich Švec, který jej také seznámil s fotografy Vilémem Boháčem a Františkem Dostálem. Oba byli profesionální fotografové s výtvarným přesahem a Pikouse zasvětili do tajů fotografie. V 60. letech mu byla uveřejněna první fotografie v novinách. Jeho počáteční umělecká tvorba byla ovlivněna abstraktními díly Evy Fukové, Emily Medkové, Jana Reichmana a zejména pak Čestmíra Krátkého. V letech 1962–1968 byl členem libereckého Studia výtvarné fotografie, které pořádalo samostatné výstavy. Ve své fotografické tvorbě se věnoval v sedmdesátých letech převážně zátiší, v osmdesátých letech pak barevným impresím. Z té doby pochází jeho sbírka subjektivních fotografií – abstrakcí struktur a přírodních motivů, inspirovaná profesorem Otto Steinertem a jeho školou subjektivní fotografie v Saarbrückenu. S fotografiemi ze sendvičů složených z diapozitivů pak sklízel úspěchy v devadesátých letech a na počátku 21. století v Japonsku. Pikous začínal s fotoaparátem Flexaret III na formátu 6x6, později fotografoval s přístroji Praktisix a Pentacon six, jakož i Mamiya Super 23 na formát 6x9. Pracoval se švýcarskou diapozitivní technikou Cibachrome. Počátkem šedesátých let vystoupil, nebo spíše byl na vlastní žádost vyloučen z KSČ. Dubčekovi napsal otevřený dopis, kde označil politickou garnituru z padesátých let v souvislosti s umučením faráře Jana Toufara za fašisty. Fotografiemi se vyjadřoval k upálení Jana Palacha. Nepřišel k volbám do Národního shromáždění a komisi, která přišla za ním až domů s urnou, vyhodil. Tím si ovšem komunistický režim nijak nenaklonil. Dostal zákaz vystavovat až do pádu režimu v roce 1989. Živil se tedy jako fotograf kalendářů a pohlednic na tzv. volné noze. Z té doby pochází jeho soubor pohlednic se zátiším. V roce 1992 objevila jeho fotografie na výstavě v Severočeském muzeu japonská kurátorka Hiroe Naito a uspořádala mu výstavu v Tokiu, která se pak opakovala každoročně celkem devětkrát i v jiných japonských městech.