A87/131
Mikuláš Galanda (1895-1938)
POHÁDKA
Kresba tužkou na papíře 11,2x11 cm (18,7x15 cm), signováno vpravo dole "GALANDA". Alegorie nevinné duše chráněné Boží milostí navazující na jazyk slovenských pohádek o Šarkánovi. Dítě, symbol čisté víry, klečí v modlitbě uprostřed noci, obklopeno zlem a smrtí, jež zosobňují drak a lebka. Drak však leží zkrocen, bezmocný před světlem svatozáře. Nad hlavou dítěte září sedm temných kamenů jako v koruně, snad koruna života slíbená těm, kdo zůstanou věrni až do smrti, či sedm darů Ducha svatého. Tři vrstvy duhové mandorly odkazují k Trojici a ke smlouvě mezi Bohem a člověkem, a devět hvězd na nebi snad k devíti andělským kůrům, které nad scénou bdí. List patří k vzácným dokladům raného, symbolisticko-secesního období zakladatele slovenské moderny. Po studiích na budapešťské akademii (1914–1916) pracoval Galanda v letech 1916–1922 jako notářský úředník v Turčianských Teplicích. V té době spolu s bratrem vydával časopis Hárman a ilustroval sešitové vydání Dobšinského Prostonárodných slovenských povestí. Jemné, tónově modelované kresbě s ornamentálním rámem a stylizovanou hvězdnou oblohou je vlastní secesní dekorativnost i hodlerovský a klingerovský symbolismus, které jeho rané práce formovaly dříve, než se v Praze obrátil k expresionismu, munchovské melancholii a posléze ke kubizujícímu, lyrickému modernismu, jímž proslul. Kresba tak zachycuje okamžik, kdy se v budoucím průkopníkovi slovenské moderny teprve rodí jeho charakteristická „plynulá křivka“, podložená ještě pohádkovou a duchovní imaginací secese. Zažloutlá plocha papíru po dřívějším rámování. Provenience: sbírka Viléma Trmala
Mikuláš Galanda byl slovenský malíř, grafik a ilustrátor, jeden z nejvýraznějších propagátorů moderního umění na Slovensku. V roce 1914 začal studovat malbu na Akademii výtvarných umění v Budapešti. Studií však musel po dvou letech pro válečné události zanechat. Roku 1922 odjel do Prahy a začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole u prof. V. H. Brunnera. Po roce přestoupil na Akademii výtvarných umění k prof. A. Thielemu a A. Brömsemu. V tomto období se spřátelil s Martinem Benkou. Po ukončení studia vyučoval od roku 1929 malbu a kresbu na střední škole v Bratislavě. V roce 1933 se stal řádným profesorem na tamní Škole uměleckých řemesel. Počátkem 30. let 20. stol. vystoupil společně s přítelem Ľudovítem Fullou před s manifestem „Súkromné listy Fullu a Galandu“, ve kterých: „vyslovili potrebu skoncovať so starými, nič nehovoriacimi umeleckými metódami a zabehanými manierami a žiadali preraziť a uvoľniť cestu novým výrazovým prostriedkom a postupom, ktoré by zodpovedali dynamickým premenám, ktoré boli charakteristické pre život človeka a spoločnosti 20. storočia.“ Ilustroval rovněž kulturní a politickou revue DAV. V jeho rodném domě v Turčianských Teplicích je od roku 1991 zpřístupněna galerie se stálou expozicí jeho děl. Kromě řady výstav v Československu vystavoval také v New Yorku, Moskvě a roku 1937 na Světové výstavě v Paříži, kde získal stříbrnou medaili za knižní grafiku a ilustrace.
Aukční přirážka činí 22 % ke kladívkové ceně.



Načítání většího rozlišení