A87/234
Ludvík Vacátko (1873-1956)
JEZDCI VE ZBROJI
Olej na překližce, 53x57 cm, signováno vpravo dole "VACÁTKO". Rámováno. Obraz patří k samému jádru Vacátkovy tvorby, k bitevním a jezdeckým scénám, ve kterých uplatňoval vynikající znalost anatomie zvířat. Scéna se váže k meziválečné ikonografii historické tradice armády a vzniku státu. Vacátko tu nevytváří historické tablo v duchu 19. století, ale dynamický, skicovitě pojatý výjev, ve kterém pohyb a energie převažují nad popisem. Volný rukopis a světlá, prosvětlená paleta ukazují, že akademický realismus u něj prošel zkušeností s impresionismem a s ilustrační zkratkou Stav B. Jemné praskliny v barevné vrstvě a drobný úbytek barvy u horního okraje.
Vacátko měl mezi českými malíři výjimečnou životní dráhu. Rodiče pro něj vybrali kariéru důstojníka a po vojenské škole učil kreslení na pražské kadetní škole. Při službě v letech 1895–1901 studoval na pražské akademii u Vojtěcha Hynaise a pokračoval v Paříži, Vídni a Mnichově. Spojení vojenské zkušenosti a akademického školení předurčilo jeho obor. Do české malby přinesl tradici bitevního a zvířecího žánru, který byl v rakousko-uherském prostředí živý, ale v české krajinářsky orientované malbě poměrně vzácný. Luděk Marold si ho vybral jako specialistu na zvířata pro spolupráci na panoramatu Bitva u Lipan, což ukazuje, jak byl jeho talent ceněn už na přelomu století. Vacátko se v době, kdy kůň z městského života mizel, stal jedním z posledních, kdo zvíře maloval z hluboké osobní znalosti. I tehdy ještě jezdil po městě na koni a jeho „způsoby rakouských důstojníků“ byly často kritizovány. Odkaz na koně posiloval i jako pedagog a teoretik. Ovlivnil Jiřího Židlického a Františka Liebla a roku 1928 vydal knihu „Malířství zvířat“. Jeho práce byla zastoupena i v umělecké soutěži letních olympijských her 1932
Aukční přirážka činí 22 % ke kladívkové ceně.



Načítání většího rozlišení