A87/254
Oldřich Smutný (1925-2013)
DŮM A STROM U VODY (PUTIM II)
1960
Olej na kartonu, 41x53 cm, signováno vlevo dole "O. Smutný". Rámováno. Verso galerijní / výstavní popisky.
Jihočeská vesnice (jeho milovaná Putim, kde strávil většinu života), mu sloužila jako výchozí znak, který postupně zjednodušoval na základní plochy a rytmy. Dům se proměňuje v bílý obdélník, strom ve vertikální strukturovanou hmotu, voda v modré pole, které celek nese. Na hraně mezi předmětností a abstrakcí se tu odehrává to, co Smutného spojuje s lyrickou a strukturální abstrakcí 60. let: důraz na materiál a pastózní, škrábanou a vrstvenou plochu, ve které se barva chová jako omítka, voda nebo listí. Drobné červené, modré a černé znaky na bílé ploše lze číst jako okna, květy nebo lidové ornamenty jihočeských statků. Zároveň mají rytmus čistého malířského zápisu. Obraz tak není popisem místa, ale jeho destilátem, malířskou pamětí Putimi.
Stav B.
Barevná vrstva místy krakelovaná.
Oldřich Smutný - český malíř a grafik; věnoval se též fotografii, keramice a scénografii. Na gymnáziu v Mladé Boleslavi (1937–1944) byl jeho učitelem kreslení P. Kotík. Smutný patří k nejvýraznějším malířům generace, která v 60. letech obnovovala kontinuitu české moderny. Vystudoval pražskou UMPRUM u Jana Baucha a později scénografii u Františka Tröstra, jehož asistentem se stal a na katedře scénografie AMU pak 35 let učil malbu. Jako malíř se prosadil ve skupině UB 12, kam ho uvedl Stanislav Kolíbal. Vedle Václava Boštíka, Jiřího Johna a Adriany Šimotové patřil k osobnostem, které určily tvář tohoto okruhu. Na rozdíl od mnohých generačních druhů se ale nikdy nevzdal malby jako takové. Podle kurátora jeho retrospektivy v Museu Kampa zůstal čistým malířem navzdory sílícím nemalířským tendencím své doby.
Aukční přirážka činí 22 % ke kladívkové ceně.



Načítání většího rozlišení