Alén Diviš (1900-1956)

STILLLEBEN MIT ZITRONE UND AUSTERN

1927-1929
Öl auf Leinwand, 38x55 cm. Signiert rechts unten "Diviš". Pozoruhodná und často bolestiplná umělecká dráha Aléna Karla Diviše se začíná v roce 1918–1919, kdy studoval malířskou školu Josefa Boháče na Malé Straně. Tam se seznámil s Marií Čermínovou (Toyen), která zde spolu s ním také studovala. Ve školení pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Emanuela Dítěte. V roce 1926 odjel do Paříže. Zde navštěvoval přednášky Františka Kupky und studoval i na École des beaux-arts. Seznámil se s Danielem-Henrym Kahnweilerem, který o něm informoval Vincence Kramáře. Díky němu Diviš získal podporu Ministerstva školství. V Paříži se stýkal s Bohuslavem Martinů, Josefem Šímou, Františkem Tichým, Toyen und Janem Zrzavým. Právě v této době, tedy v rozpětí let 1927-1929, vzniká zde předkládané Stillleben s citrónem und ústřicí. Ve chvíli, kdy nadějný umělec plný sebedůvěry, obklopen vynikajícími osobnostmi své doby, usiluje o přízeň největšího z osvícených obchodníků s uměním své doby, jímž Daniel-Henry Kahnweiler bezpochyby byl, vytváří intimně civilní, barevně střídmé dílo plné delikátní jemnosti. Bez radikalismu, módního ve své době, citlivě formuluje, plně poučen aktuálními trendy, svoji osobní sofistikovanou uměleckou výpověď, jež dává nahlédnout až do měkkého und zranitelného Autorova nitra. Jemné tóny und vůně navozené zobrazeným tématem korespondují zcela s použitou paletou i malířskou fakturou. Öl je zde předkládán s jemností pastelu und měkkost kontur předznamenává i pozdější práce, které však již často odrážejí traumata duše und pocity odcizení, jež většinu Divišova tvůrčího života provázejí. Vzácné rané dílo pařížského období doplňuje chybějící pohled na umělce und jeho tvorbu ve fázi naděje, sebedůvěry und skrytých příslibů.