Five pearls

Published at 2024-05-10 Featured

Komorní svým rozsahem, nicméně mimořádná svým významem, tak by bylo možné charakterizovat kolekci pěti obrazů českých umělců z let 1908 – 1934, která je nabízena v 78. aukci Aukčního domu Zezula. Jsou to položky 112, 114, 115, 116 a 117.

Hned prvním ze skupiny je rozměrné plátno Otakara Nejedlého z r. 1908. Existuje někdy příliš často ve všech jeho tvarech využívaný výraz „zlomový“. Ať již se jedná o vztah k tvůrčímu období, konkrétnímu dílu, efemernímu okamžiku nebo k dílu jednotlivce ve vztahu k průběhu dějin. Podobně jako výraz „osudový“, mluvíme-li o setkání, případně vztahu, který jakkoliv ovlivnil naši neb cizí existenci. Kdykoliv se tato adjektiva v textu objeví, zpozorním a se značnou dávkou skepse se začnu prát s řádky následujícími, a rvu se tím víc, čím více těch řádků je. Tedy, v následujících řádcích se pokusím objasnit, proč by se snad dala obě adjektiva ve vztahu k tomuto obrazu, období, setkání použít. Název Vinice pod Vesuvem je zvolen podle stejnojmenného obrazu, publikovaného v autorově biografii, vydané v roce 1960. Jak z autorova textu vyplývá, obraz vznikl po návštěvě Říma, kde Nejedlý spolu s přáteli umělci[1] strávil asi tři měsíce. Zde, pod vlivem inspirující atmosféry města měst, snad v ateliéru, do něhož je zval sochař Paukert a který měl na základě stipendia ve věži Pallazo di Venezia, nebo v bytě naproti Španělským schodům, vznikly první z obrazů, které lze právem chápat jako nejvýznamnější a věru zlomová díla v Nejedlého tvorbě. Díla, jimiž se zcela vymanil z vlivu české krajinářské tradice a zařadil se mezi nejoriginálnější modernisty evropské krajinomalby. Již v Praze v roce 1907 vzniká pozoruhodný obraz Sněžení na kluzišti.

 

Husté sněžení na tomto velkoformátovém plátně rozbíjí kontury a tvary do vířivé mozaiky jednotlivých sněhových vloček. V díle již jasně sledujeme snahu potlačit linie a tvary a zachytit, barevnou paletou kladenou v jednotlivých bodech, měkké světlo studeného zimního odpoledne. Obraz ještě plně rezonuje dozvuky francouzského impresionismu, a je tedy jakousi historickou kulisou dramatu hledání nové výrazové škály. Odděleně bychom jej mohli chápat jako exhibici skvěle zvládnutého stylu Slavíčkovy školy. V kontextu dalšího Nejedlého vývoje a zejména italské a sicilské cesty je však prvním ze skupiny obrazů, dokládajících neskutečně rychlý, až explozivně impulzivní Nejedlého vývoj od nadaného studenta k jednomu z nejoriginálnějších tvůrců počátku 20. století. Již necelý rok poté vzniká v Římě obraz Kardinálové ve Vatikánské zahradě, jejichž karmínové pláště, usazené ve zlatavých tónech počátku podzimu, jsou nikoli cílem a námětem, ale cestou či prostředkem, jak na základě zjednodušené barevné škály prvotních tónů dojít k nebývale působivé kompoziční jednotě.

Obraz je pravou manifestací malířského sebevědomí a temperamentu. Nejen z autorových autentických písemných poznámek, ale i z obrazů samotných je patrné, jak podstatná je pro něj příroda a stromy. V jejich barevnosti a tvarové rozmanitosti hledal svoje další podněty, a je proto jasné, že v Římě již nenacházel další inspirační zdroje a musel jej opustit. Spolu s Jakubem Obrovským odjíždí do blízkosti Neapole, a jak poznamenává: „Na cestě do Pompejí zaujala nás krajina pod Vesuvem s městečkem Torre del Greco, kamž jsme se po prohlídce Pompejí vrátili, abychom tam vyhledali pro sebe vhodné obydlí uprostřed krás téměř tropické vegetace, která v půdě sopečné neobyčejně bují.“[2] Jsou to snad právě zkušenosti a zážitky z tohoto městečka, které se v tvorbě onoho velmi krátkého, ale asi nejzásadnějšího a mimořádně plodného období promítají. Na jedné straně fascinace barevností a oslnivou pestrostí přírody a na straně druhé jistá deziluze nad lidmi, kteří tyto kraje obývají. Obrazy, jejichž plošná a až perspektivu popírající kompozice, oproštěná od pohybu a děje, nám nechává prostor pro neslyšné, tiché vnímání barevné čistoty vjemu. Umožnují nám spoluprožívat ony zásadní okamžiky tvůrčí proměny, excitované barevné vnímavosti, objevující nové souvislosti v proporci detailu, celku, barvy a struktury. Je zde přítomno i ono zostřené vnímání ticha. Nejedlý opakovaně popisuje, jak není v krajině slyšet žádný zpěv ptactva, jen výstřely vášnivých lovců, kteří je střílejí a pak konzumují. Nadšenému popisu výhledu z „atelieru na pavlači“, který jsme uvedli v popisku katalogového hesla, předchází nelichotivý popis městečka Torre del Greco: „... je vlastně jakýmsi pokračováním špinavých, nepořádných a rozeřvaných ulic předměstí Neapole… Zašli jsme tu v poledne na oběd do jedné trattorie, kde kolem umyvadla na špinavé podlaze sedělo několik malých ušmudlaných dětí, které se patlaly rukama v makaronech, jimiž bylo umývadlo naplněno.“ Jindy pokračuje v popisu fascinující barevnosti moře, aby jej zakončil tvrdou douškou nakonec:  „…dno, které tvoří celé modré hloubky a smaragdové plochy a zmalebňuje tak vzhled mořské hladiny. Je to nádherný protiklad oranžovému, karmínovému, žlutému a zelenému zbarvení tropické vegetace. Procházeli jsme často touto neschůdnou přírodou, při čemž bylo třeba se obávat ojedinělých střelců, kteří po celé hodiny pronásledovali jediného sem zabloudilého skřivánka.“[3] Autorovy autentické popisy jsou jedním z klíčů, jak vnímat a poznávat obrazy tohoto cyklu. Není totiž snadné je v díle správně identifikovat a časově zařadit, nejsou-li přímo datovány. Jednou z možností je identifikace ročního období, které je čitelné z červených a zlatých tónů v korunách listnatých stromů. Pod Vesuvem se pohyboval v prosinci, na Sicílii v lednu až březnu. Na obrazech ze Sicílie však nalézáme spíš vybělené útesy, kamenité pláže, šedavé olivové háje a velmi sporadickou vegetaci, případně citrusové sady. Zde pod Vesuvem neproniknutelnou bujnou vegetaci. Můžeme se také pokusit, je-li to možné, identifikovat jednotlivé dřeviny typické pro danou oblast. Dále je pro tuto skupinu obrazů charakteristická absence figurálního doprovodu, nebo jeho naprosté potlačení, a nakonec stylová charakteristika, v níž je možné sledovat záměrně potlačenou barevnou perspektivu, paletu opírající se o čisté tóny karmínové červeně, oranžové a žluté v kombinaci se smaragdovou zelení a důraz na charakteristickou atomizaci plochy do barevných skvrn, které však, navzdory popírání barevné perspektivy, vytvářejí neopakovatelnou atmosféru ticha a prostoru v jejich provázané celistvosti. Proč se zdá být identifikace mnohdy obtížná a často ji provázejí chyby, vyplývá již z vágního popisu ve výstavním katalogu SVU Mánes,[4] kde se díla prezentují jako Olej, případně Skizzy. Identický obraz je jednou popsán ve Volných směrech jako „Studie“,[5] a podruhé v „Malířových toulkách“ jako Vinice pod Vesuvem.[6] Zkusíme-li vymezit tuto nepočetnou a identifikovatelnou skupinu obrazů, objevíme opravdu mimořádná díla, velmi odlišná od předchozí, ale i pozdější tvorby. Jedním z nich je tedy Vinice - Studie, publikovaná v dobovém tisku[7], Vinice pod Vesuvem, nabízená zájemcům v 78. aukci a další je pak v popisku zmiňovaný Motiv z Cejlonu.[8]

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zařazení třetího ze zmiňovaných obrazů na Cejlon je ze zde již popsaných důvodů, případně z důvodů uvedených v katalogovém heslu, málo pravděpodobné. Proč je v knize Malířovy toulky po Evropě, Cejlonu a Indii obraz zařazen na Cejlon, by snad šlo vysvětlit tak, že kniha fakticky vyšla až tři roky po malířově smrti, a tak je „drobný“ redakční omyl možný. Právě tato tři díla tedy pravděpodobně vznikla v „atelieru na pavlači“ v domku na vinici městečka Torre del Greco.

Dalším pozoruhodným dílem je drobná skica (olej na kartonu, 25x35 cm) ve sbírkách GAVU v Chebu. Zdali je to jedna z v Mánesu vystavovaných „Skizz“, to se již asi nikdy nedozvíme, ale je velmi pravděpodobné, že vznikla také během této cesty a zřejmě taktéž v kraji pod Vesuvem.

 

Vinné keře v přední části, citrusy obtížené plody a modré sloupy cypřišů obklopené bujnou vegetací ve zlatavých tónech vytvářejí jen zdánlivě plošnou mozaiku abstraktních tvarů. Hluboké stíny vinice přecházejí do žhavé, tetelivé barevnosti rozpálených cypřišových korun, které naznačují horizont, jehož výše sahá až na samou hranu zobrazeného výjevu. Od cejlonských krajin (kam je dílo až dosud řazeno), se však podstatně liší nejen naprostou absencí figurální složky, která je vysvětlitelná vztahem, či lépe ne-vztahem k místnímu obyvatelstvu, ale i použitou paletou, v níž se stále uplatňují hnědavé a zlatavé tóny samého závěru vegetačního období. V neposlední řadě jsou to i jednotlivé dřeviny, které již na cejlonských krajinách nenalézáme.

Pozoruhodným dílem, u něhož se datace také poněkud posunula a oprávněně je dnes datováno právě do r. 1908, je Moře ve sbírkách NG. A jeho drobnější varianta , datovaná do r. 1909 (na počátku roku až do března pobýval Nejedlý ještě na Sicílii), nabízená v aukci 1.Art Consulting.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Již tento kratičký výčet ukazuje, jak rychlý a nesmírně dynamický byl vývoj tvůrčího výrazu, který dokázal Otakar Nejedlý rozvinout doslova v průběhu několika týdnů pobytu na jihu Itálie a na Sicílii. V této souvislosti se často zmiňuje vliv Gauguinův, případně Derainův. Jistě a nepochybně se oběma nechal zásadně ovlivnit, ale hledání abstraktních forem, jimiž vrcholí právě tato krátká etapa, násilně ukončená smrtí Nejedlého matky, dalece přesahuje směřování obou výše zmíněných, a naopak podivuhodně souzní se snahami a hledáním těch nejradikálnějších příslušníků nastupující generace evropského umění. Vášnivou touhu nalézt analytickou, od linie a tvaru abstrahující formu zobrazení, která by dokázala „věrně“ zachytit barevnou, světelnou a uměleckou podstatu zobrazeného, nacházíme u takových jmen, jako je Malevič, Kandinskij a samozřejmě František Kupka.  Jeho Klávesy piana. Jezero z roku 1909  a zejména Nocturne z roku 1910 ze soukromé sbírky[9] představují pokračování na cestě, z níž se Nejedlý již na Cejlonu a zejména po návratu do uměleckými spory rozdělených Čech odchýlil. Je třeba si uvědomit, že obě Kupkova díla vznikají až s odstupem 1-3 let po Nejedlého cestě a jeho studiích a skicách.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jakkoli se srovnání s Kandinským a Malevičem zdá být přehnané, je třeba poznamenat, že i jejich cesta k analytické abstrakci se ubírala podobnými stezkami po úpatí oné hory tvůrčího úsilí, jejíž vrchol se ve stejné chvíli ztrácel v nedohlednu a jehož dosažení ovlivňovaly nejen všechny současné společenské a politicko-kulturní trendy, ale i všechny nashromážděné tradice a kulturní kořeny, jichž se nikdo nedokážeme zcela zbavit. I proto, jakkoliv jsou si některá díla vizuálně podobná, jsou vždy postavena na jiných a různých základech a vedou nakonec i k jiným vrcholům. Přesto jsou některé podobnosti opravdu překvapivé a Malevičovo Sbírání květin by jistě mohlo vzniknout na Cejlonu po setkání s Nejedlým (kdyby k němu ovšem mohlo dojít).

 

Kandinského Studie podzimní krajiny s loďkami, z téhož závěru roku 1908, v němž Nejedlý maluje předkládanou Vinici pod Vesuvem, a následná Kandinského díla z malovaná v okloí Murnau a Oberau v onom inkriminovaném sklonu kroku, nejsou jen střípky z mozaiky v konečném důsledku vedoucí k odporštění od reality a nástupu ryzí abstrakce, ale jsou i dokladem toho, jak nesmírně moderní a objevné impulzy vzešly z Nejedlého setkání s jeho vlastním snem o barvě v prostoru zalitém žhavým sluncem nad bujnou vegetací a mořskou hladinou jižní Itálie. Ze setkání osudového, z něhož vzešlo dílo zlomové.

 

Ing. Mgr. Tomáš Zezula

---

[1] Skupinu tvořili Jan Štursa, Stino Paukert a jeho římští přátelé, Jakub Obrovský, Beneš Knüpfer, historik umění Vojtěch Birnbaum, později Jaroslav Hněvkovský - toto setkání můžeme bez obav o inflaci pojmu nazvat osudovým.

[2] Otakar Nejedlý, Malířovy toulky po Evropě, Cejlonu a Indii, Praha 1960, s. 123.

[3] Ibidem, s. 124.

[4] XXVIII. členská výstava SVU Mánes, duben–květen 1909, pol. 47, 49, 50, resp. 52-69 "Skizzy".

[5] Volné směry XIII, 1909, s. 212.

[6] Nejedlý, pozn. 2 , s. 127.

[7] Viz poznámka 4 a 5.

[8] https://www.galeriekodl.cz/cs/polozka/2512/

[9] https://www.wikiart.org/en/frantisek-kupka/nocturne-1910

[10] Landscape with Red House, Státní ruské muzeum (Государственный Русский музей), dříve Ruské muzeum Jeho císařského veličenstva Alexandra III.

https://en.wikipedia.org/wiki/File:Landscape_with_Red_House.jpg

 

Last updated: 2024-05-15 18:47:10