O28/207
Míla Doleželová (1922-1993)
SOUBOR ČTRNÁCTI KRESEB KE KNIZE ZPÍVAJÍCÍ HOUSLE - CIKÁNSKÉ POHÁDKY
1969
Čtrnáct kreseb tužkou a uhlem na ručním papíře, 23x28 - 28x30 cm. Plošně znečistěné otěrem grafitu. Studie a skici k ilustracím pohádek „Jak se Kalo Dant dostal na sedmý svět“; „Jak Šarkáň na světě neplechu tropil“; „O princezně-vlkodlaku“; „Chytrý Zamur“; „Jak hlupák Dilino na čerta vyzrál“; „O věrném přátelství Feďmy Mártoně a Róži Šándora“; „Čertí plácek“;“Godžáver - syn psice“; „O krásné čarodějce“; „O strašném Angulimálovi“; „Lavuta“; „Oriův meč“. Sada pozoruhodných dokladů tvůrčího procesu provázejícího vznik obrazových ilustrací dětské knihy. Některé ze zde prezentovaných kreseb nebyly v knize uplatněny, případně vykazují podstatnou odchylku od finálně použitých tušových kreseb. I za drobnou pérovkou na čtvrtinový formát se skrývá brilantní kresebná příprava. Některé ilustrace, nesoucí na rubu autorský přípis se jménem pohádky, byly v knize zařazeny k jinému titulu atd. Významný soubor ilustrací umělkyně, která si 30 let po své smrti konečně získává mimořádnou pozornost sběratelského publika a jakkoli je zatím její monumentální umělecký odkaz ne plně doceněn, patří k nejprogresivněji se vyvíjejícím osobnostem na uměleckém trhu.
Míla Doleželová přezdívaná „česká Frida Kahlo“ nebo také „malířka cikánů“, patří k nejosobitějším a dlouho přehlíženým postavám české malby druhé poloviny 20. století. Pocházela z chudé prostějovské rodiny. Vyučila se modistkou a po válce nastoupila jako mimořádný talent rovnou do druhého ročníku grafické školy AVU v grafické speciálce prof. Vl. Pukla, jehož asistentkou na akademii pak zůstala ještě několik dalších let. Pedagogickou dráhu však poté opouští a plně se věnuje malbě - figurální a především monumentální, čerpající intenzívně ze života Romů, později pak prostých lidí obecně. Zlom přinesl zájem ze zahraničí. Doleželovou silně zasáhly zprávy o masakru v Zapalutě v mexickém Chiapasu 30. července 1955, kde se indiánští rolníci domáhali půdy slíbené pozemkovou reformou. Na toto téma vytvořila soubor obrazů, který podle ústního podání z okruhu rodiny z velké části zakoupil mexický obchodník s uměním během výstavy na spartakiádě v r. 1960. V Čechách z indiánského cyklu zůstalo jen velmi málo. Jeden z obrazů, s mrtvým indiánem, bílým koněm a odjíždějícím jezdcem v modré uniformě s bílým křížovým řemením, je doložen ze soukromé sbírky. Prodeje do USA, kam roku 1967 putovalo 25 obrazů, jí zajistily ekonomickou nezávislost na oficiálních zakázkách, v tehdejším Československu výjimečnou. Mohla si tak dovolit malovat svobodně a mimo doktrínu socialistického realismu. Mexiko jí ale nedalo jen obdivovatele. Od roku 1960 se začala zajímat o nástěnnou a freskovou malbu a inspirovala se mexickými muralisty. Monumentalizované ruce a chodidla, zjednodušená plastická modelace a sytá, dekorativně pojatá barevnost vycházejí přímo z tohoto zdroje, z Rivery, Siqueirose a Tamaya. Ve své době šlo o neobvyklou a odvážnou volbu. Dnes je její dílo zastoupeno v soukromých i veřejných sbírkách v Mexiku, Velké Británii, Francii, Izraeli a ve Spojených státech a soustavně ho připomíná stálá expozice v telčském Univerzitním centru Masarykovy univerzity.
Vydražená cena: 170 000 Kč
Prodáno



Dražit na LiveBid
Načítání většího rozlišení