Vladimír Preclík (1929-2008)

BASTION V ANTIBES

1965
Dřevo řezbované, mořené, v. 52 cm. Zespodu opatřeno výstavními a sbírkovými štítky. "Nové impulzy získal sochař v roce 1965 jako účastník nadace Michaela Károlyiho ve Vence. Okouzlující prostředí Provence, jižní příroda, starobylá města zanechaly trvalý dojem. Nedávaly však předpoklady k dřevěné skulptuře, sochař si proto dřevo přivezl a na místě vytvořil menší sochy. (...) Pobyt v Provenci dal sochaři podnět k novému cyklu, v němž se vrátil k obrysově uzavřené formě (...). Postavil válcový kmen na nohy, různě tvarované podpěry, a nahoru nasadil hlavici. Toto trojí odstupňování je analogií lidské figury a klasického sloupu. Cyklus má překvapivý název Stará provensálská města (...). Skulptury jsou po obvodu rytmicky strukturovány a mají polychromii..." (cit.: Eva Petrová, Rozrůzněná tvorba s novými rezultáty, in: Jaroslav Malina a kol., Vladimír Preclík, Brno 2002, s. 107 a n.) Vystaveno: XXXIV Biennale Internazionale d`Arte 1968 Venezia. Publ.: Igor Zhoř, De huidige Tsjechoslowaakse beeldhouwkunst De waarachtige idee uitdrukken in een zelfstandige en originele vorm, in: Vlaanderen, roč. 19, 1970, s. 218 Vladimír Preclík - Karel Šiktanc, Vladimír Preclík : sochař : výstavní síň Mánes Praha, Praha 1991, s. 114 Jan Baleka, Vladimír Preclík, Praha 2004, s. 167 Provenience: sbírka Alexandra Skalického.

Vladimír Preclík - český sochař, řezbář, malíř, spisovatel a pedagog. Na zámku v Bechyni se nachází Muzeum V. Preclíka se stálou expozicí jeho děl. Další je umístěna v jeho rodném Hradci Králové, kde se učil řezbářskému řemeslu. Poté studoval Vyšší školu sochařsko-kamenickou v Hořicích a VŠUP v ateliéru J. Wagnera. Vystavovat začal v roce 1958, uskutečnil přes 80 samostatných výstav doma i v zahraničí. Roku 1967 byl vybrán mezi největších 50 sochařů světa a jeho Strom života byl vystaven na světové výstavě EXPO´67 v Montrealu. Jeho dílo je zastoupeno ve všech krajských galeriích v ČR a významných muzeích v zahraničí, např. v Centre Pompidou. Jeho první manželkou byla akademická sochařka a malířka Zdena Fibichová. V 60. letech spoluzakládal a organizoval Mezinárodní sochařská sympozia v Hořicích, obnovená počátkem 90. let. Roku 1990 byl jmenován profesorem sochařství na VUT v Brně, 1993 spoluzaložil a stal se prvním děkanem FAVU. Byl mj. předsedou uměleckého spolku Mánes, Unie výtvarných umělců ČR, Sdružení sochařů Čech, Moravy a Slezska, prezidentem Mezinárodního sochařského sympozia v Hořicích.