Franz Fiedler (1885-1956)

DVOJICE FOTOGRAFIÍ

10. - 20. léta 20. stol.
Portrét dámy z profilu: Kallitypie, 10. léta 20. stol. 23x17,2 cm. Ohnutý levý horní roh, verso nahoře stopy po adjustaci. Pohled na Nördlingen: Bromostříbrná fotografie s měkkou kresbou, počátek 20. let 20. stol. 20,5x16,2 cm. Provenience: Z pozůstalosti PhDr.Antonína Dufka. Kallitypie je stará ušlechtilá fotografická technika používaná přibližně v letech 1889–1915 jako levnější alternativa luxusní platinotypie. Kreslicí papír se potíral vrstvou citrátu železitého a následně dusičnanu stříbrného, čímž vznikla komplexní sloučenina citlivá na UV záření. Jelikož se chemikálie nanášely nejčastěji ručně štětcem, bývá při okrajích fotografie patrná stopa po štětci. Obraz se kopíroval kontaktně z negativu na denním světle, poté se vyvolal a ustálil. Kallitypie se často také tónovaly v roztoku chloridu zlatitého (HAuCl₄) - tzv. "zlatily", při čemž se část elementárního stříbra v obraze nahradila kovovým zlatem. Tím došlo k posunu barevného tónu a hlavně k výraznému zvýšení archivní stálosti fotografií. S ohledem na hnědo-fialový tón nabízené fotografie se dá předpokládat, že tento konkrétní exemplář tónován nebyl.

Franz Fiedler se vyučil u J. F. Langhanse v Plzni (1901-1904) a pravděpodobně také u C. Pietznera ve Vídni. Začal tvořit v duchu secesního piktorialismu. Od roku 1905 pracoval v ateliéru R. Dührkoopa v Hamburku, 1908-1911 pak u H. Erfurtha v Drážďanech, kde se podílel i na přípravě největší fotografické výstavy té doby (1909). U Dührkoopovy dcery Minnie Diez se zdokonaloval v technice olejotisku. V roce 1913 nebo 1914 přišel do Prahy, kde pracoval v ateliéru Schlosser & Wenisch. Fotografoval i v 1. světové válce. Od roku 1919 provozoval ateliér v Drážďanech, přátelil se s D. Kallmusovou. Ve 30. letech provozoval také ateliér v Praze na Václavském náměstí, vydával příručky a pořádal kurzy portrétní fotografie (i v Čechách). Na svých cestách jako jeden v prvních fotografoval reportážním způsobem a publikoval obrazové eseje. Podstatnou část svých pozitivů zachránil před bombardováním Drážďan u rodiny v Prostějově, odkud se poté dostaly do tamního muzea a Moravské galerie v Brně, negativy se dochovaly v drážďanském Technickém muzeu.