Hans Hartung - následovník (1904-1989)

BEZ NÁZVU

Kombinovaná technika - frotáž a mastný pastel na papíru, 518x725 mm, sign. tužkou na zadní straně "Hans Hartung". Stav A.

Hans Hartung - německý abstraktní malíř a grafik, přední představitel gestické malby, informelu a tašismu. Od roku 1924 studoval filozofii a historii umění na univerzitě v Lipsku, poté přešel na Akademii v Lipsku a později v Drážďanech, kde se věnoval kopírování děl starých mistrů. Z Německa se vydal do Itálie a posléze se usadil v Paříži. Kopíroval zde díla starého i moderního umění, ale s jinými umělci se nestýkal. Roku 1929 se oženil s norskou abstraktní expresionistkou Annou-Evou Bergman. Poprvé vystavoval roku 1931 v Drážďanech, brzy se však dočkal odmítnutí svého kubizujícího stylu nacistickým režimem jako degenerovaného umění a musel uprchnout zpět do Francie. Pravidelně vystavoval na Salon des Surindépendants (1935, 1937, 1945). Během 2. světové války byl několikrát vězněn, působil v cizineckých legiích a nakonec přišel o pravou nohu. Roku 1945 získal francouzské občanství a byl vyznamenán Válečným křížem a jmenován Grand officier de l`ordre national de la Légion d`honneur. Roku 1956 obdržel "Prix Guggenheim" a byl jmenován čestným členem Akademie der Künste v Berlíně. V roce 1960 mu byla udělena Mezinárodní Grand Prix na benátském Bienále. Uspořádal výstavy v Musée national d`art moderne v Paříži (1969), Metropolitan Museum of Art v New York (1975) a Musée d`art moderne de la Ville de Paris (1980). Roku 1976 vydal své memoáry s názvem "Autoportrait". V roce 1977 se stal členem Académie des Beaux-Arts in Paris.